Sluníčko, kytičky, motýlci

jsem veskrze pozitivní !
Tak tenhle víkend se vydařil. Když odhlídnu od mého naraženého palce, Bobových naražených žeber a Luciánovy zanícené díry v noze z jeho neslavného parašutistického pokusu, bylo to naprosto super. "Sakra, dyť je to Thule, snad věděj, co dělaj" Vypadalo to, že nám prodali šmejd. To kolo v tom nosiči fakt nedrželo. Řekla bych, že po hodině snažení nám už fandil celej panelák. Nakonec kolo zůstalo v Praze a já byla nalomená běžet do krámu a hodit jim to na hlavu. Od trapasu nás v neděli zachránil pan bratr: "A nepatří náhodou tohle támhle a támhleto semhle?" Patřilo. "Do pí.i" Zařval na turnaji levej záložník a sledoval svůj nevydařenej centr s rukama na hlavě. "Gól!!!!" Zařvali jsme my. Konečně vím, jak se v Podkérkonoší říká fotbalový bráně :-) "Kdo říká, že jí chci oprcat. Já ti jen říkal, že jí máš pozdravovat." Já vím, proč na ten vesnickej fotbal chodím. Fanoušci nikdy nezklamou :-) "Žádáme soupeře, aby kladl odpor." Ale uznávám, že po čtyřech setech jsme toho bíč volejbalu měli plný brejle i my. Mně zbyl naraženej palec, Bobovi žebra, mamce zápěstí, ostatní si nestěžovali. "Ty dneska patříš do skupiny k Daysině, Bobe. " Bráchovu pejskovou ráno štípla vosa. Do zadku. Chodila kolem a o všechno se drbala. Dostala na to cibuli a ocet a podle mámina a švagrovčina hlasu pochopila, že je chudinka a šla to předvádět k tátovi na gauč. Krásně tam omdlívala a vyžadovala drbání. A bála se ven. Boba odpoledne na koupilašti štípla včela. Ze spoda do nohy. Dostal na to studenou vodu v koupališti a zařazení do skupiny bodnutých. Neomdlíval. Nedělní romantickou procházku zvládl Bob statečně i se zraněním :-) Pak už jen následovalo hledání veterináře fungujícího v neděli navečer. Měli jsme štěstí. Lucíkovi vyčistili ránu, dali mu na to antibiotika a dostal tetanovku. U všeho žalostně plakal. Doktor mě utěšoval, že ho to nebolí, je jen naprdlej, že ho držej. Že má pravdu jsem zjistila, když úplně stejně žalostně brečel pod rentgenem :-)