Halo, halo, prase kozu potrkalo

bláznivá famílie?
Když někdy tak sleduju naši rodinu, mám pocit, že Homolkovi jsou proti nám naprosto normální. Takhle nějak probíhaly v pátek naše telefonáty:¨ Brácha Rybě: "Jedu na trénink na kole, cestou zpátky, až pojedete na chalupu, budu potřebovat vyzvednout i s kolem. Vezmete mě nebo mám říc manželce?" "Já se domluvím s Bobem a dám ti vědět" Ryba Bobovi: "Vezmem ho?" "Jo, já už konečně koupím ty nosiče na kola." "Tak já se s bráchou dohodnu." Bob Rybě: "Tak kde ho naberem?" "Jé, já mu zapomněla zavolat." "Oki, zavolám mu já." Ryba mamce: "Tak my tě vyzvednem v půl" "Jo, a prej máme přece jen vzít bráchu" "No, on se s ním Bob domluvil, ale radši mu zavolám" Ryba bráchovi: "Tak jak jste se s Bobem dohodli?" "Já mu říkal, že byste museli čekat, tak pro mně sjede Žanet, ale ono by to nebylo tak dlouho, tak mě vemte přece jen vy." Ryba Bobovi: "Tak máme bráchu přece jen nabrat" "Uf, u vaší rodiny mě to fakt už nepřekvapuje. U vás je normální jen kocour a to ještě jen když neskáče z balkonu." Ták, až sem jsem si to sumírovala v hlavě těsně před koncem pracovní doby, jen jsem to sem nestihla dát. Naštěstí, protože to mělo ještě dohru: Ryba švagrovce: "No, Žanet, mohla bys sjet pro bráchu? My tu máme technický problém." "Opravdu pro něj mám jet? On říkal, že nemám jezdit ." No nic, nakonec se brácha dostal kam potřeboval :-)