proč to neumím?
Vždycky, když mě takhle někdo pozdraví, zvedne mi to náladu. A taky si vždycky říkám, že je škoda, že to neumím. Samozřejmě, že umím pozdravit, ale neumím k tomu připojit oslovení. Dělám to jen u lidí, kteří jsou mi blízcí, které znám víc než jen z cedulky na dveřích kaceláře. Už kdysi jsem vypozorovala, že to dělám nejen u pozdravu. Když si povídám s někým blízkým, tak ho i v průběhu hovoru oslovuju jménem, ale když je to jen známý, vyhýbám se oslovení co to jen jde. Nechápu to. Dyť na tom nic není. A ty ostatní by to určitě potěšilo, jako to vždycky potěší mě......
Žádné komentáře:
Okomentovat