Červená se line záře

Jsou zrzky nejlepší?Fakt říká barva vlasů něco o charakteru a temperamentu? Opravdu, když měníme barvu, chceme změnit svoji povahu?
Uf. Vlasy jsou moje bolístka. Od malinka jsem toužila po dlouhých princeznovských loknách. Nebylo mi přáno. Maminka mě jednou za měsíc s masochistickým úsměvem posadila na židli, kde mě hodinu trápila. Za hodinu jsem vypadala jako čerstvě vylíhnutý vrabčák... Ve dvanácti jsem se poprvé vzbouřila a vymohla jsem si kadeřníka. Na pánském mi to ostříhali tak, že matka doma opět s oním nevyzpytatelným úsměvem čapla nůžky a jela.... V patnácti jsem se vzbouřila definitivně, zatla zuby a přes několik stříhacích úletů jsem se v osmnácti dopracovala k vlasům na ramena. O kvalitě mých myších ocásků radši nemluvím ( ha ha ha, ona má ze všech vlasů culíka tenčího než já z ofiny, ha ha ha). Vydržela jsem to do třiadvaceti. Tak nějak v průběhu se moje vlasy staly opravdu blond. Začalo to sluníčko a podivný tužidlo, pak už jsem jela záměrně. Nejdřív kamarádčina maminka čarovala s peroxidem, až mi jednou spálila hlavu. Pak už jsem čarovala sama s krabičkama z krámu..... Vždycky, když jsem měla depresi a vztek na život, který vedu a řešila jsem, že se musím změnit, ostříhala jsem si ofinu. Přece jen je jednodušší změnit účes než styl života. Ovšem jednoho podzimního dne už to ofina nevyřešila a já vyrazila s rozhodnutím, že krátký vlasy jsou in..... Kadeřnice byla sadista. Když mi barvila vlasy a já říkala, že ještě si ty krátký můžu rozmyslet, přikurtovala mě do sedadla a řekla, že už jsem řekla a tak to bude. Ostříhala mě krásně. Včera jsem někde vylovila fotku z té doby - fakt mi to slušelo, včetně té světle hnědé barvy..... Pak jsem měla pár měsíců skoro ježka, hnědýho, pak blond. A celou dobu jsem toužila po černé. Ač mi to všichni vymlouvali, neodolala jsem. Asi jsem se toužila změnit. Kvůli Bobovi. Po dvou nevydařených nákupech, kdy jsem modročerný přeliv dvakrát dala do košíku a dvakrát ho z něj vyndala, jsem přece jen s vytouženou krabičkou odešla domů a v sobotu, na chaloupce jsem zatla zuby a prskla to na vlasy..... Teda spíš by se hodilo říc na hlavu. Moje barvící zkušenosti byly jen se žlutou, takže jsem vůbec netušila, co se mnou udělá černá ;) Strávila jsem dvě hodiny druhnutím uší, čela a krku rejžákem, bez nějakého výraznějšího účinku, snad jen, že neobarvená kůže byla pak červená místo bílá, takže ten kontrast nebyl takový ;) Nádhera. Ale přece jen už jsem byla černá dost dlouho. Takže : jsem červená !!! Teda, přes tu černou to spíš hází rudý odlesky, ale i tak mám radost !!!! A taky mám červený krk, uši a čelo :-)))) ehm, chtěla jsem sem dát nějakou úžasnou fotku černý ryby, ale nechci vás moc děsit ;)