Pryč jsou klidný rána, klidný večery a klidný noce.
V sobotu jsem zjistila, že jsem časově pomotaná. Myslela jsem si, že Lucián si vzal dovolenou na tři týdny, aby pořádně vyvenčil mé rodiče. Houbeles, dovolená byla jen na dva týdny, takže v neděli kocour posadil mamku do auta a vyrazili směr Praha. Nevím, jestli ho příště pustím na dovolenou bez dozoru, protože to, co se mi vrátilo je jen zdánlivě podobnému tomu, co jsem odeslala.... jediný, co dokazuje, že mi kocoura nikdo nevyměnil, je hojící se díra v noze. Vrátila se mi tlusťounká rozmazlená koule, které se u nás nelíbí. Chce ven, chce něco jiného do misky, chce drbat a nechce spát v nové ložnici. Místo na spaní si vyhlížel v ložnici původní.... chodil po pokoji a přemýšlel, kde hodláme spát my a kam se nakýbluje on. Nakonec pochopil, že je všechno jinak a přesunul se k nám. Teda mně na nohy. Že mi spí na hlavě, na to jsem si zvykla, ale v nohách mě iritoval. Učinila jsem tři pokusy usídlit ho do pelíšku u mé hlavy. Neuspěla jsem. Poprvý se tam ani neposadil, podruhý mě kousnul a potřetí dělal, že leží, dokud jsem se neotočila. Nakonec jsem ho skopala na kraj postele, takže mi nevadil :-) Nevadil mi až asi do čtyř, kdy mě zima dokopala k výletu do kuchyně pro peřinu ( ehm, pořád máme doma dost podivné uspořádání, včetně peřiňáku v kuchyni). Lucián se vzbudil a začal se dožadovat žrádla.... ignoroval jsem ho. Vzápětí ulovil Bobovi nohu a začal plakat. Ignorovala jsem ho. Začal hrabat v bedýnce. Ignorovala jsem ho. Ignorace přinesla ovoce - půl hodiny před mým vstáváním kocour usnul a já taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat