Jedna pár týdnů stará:
No to je teda nápad, brát si v takovýmhle
počasí cizí auto na výlet...nejdřív jsem se včera pokoušela seštylovat v
upnutým kabátě sedačku, pochopitelně už za jízdy, nebudu se přece
zdržovat. Když jsem po třetím popojetí vpřed, posunutí sedačky nahorů
dolů a zase nahoru a seřízení opěradla tam a zase zpátky, s pohybama
píďalky, abych se aspoň občas zvládla nadechnout, konečně uznala, že je
to jakžtakž OK a seřídila jsem si
zrcátka, zjistila jsem, že v zadním okně nic nevidím a další část jízdy
jsem věnovala hledání zapínání zadního stěrače. Usilovným máváním na
pravý straně volantu jsem stěrač zapla, takže jsem pak hledala, jak tu
vrzající příšeru vypnout. Při pátrání jsem zapla ještě přední stěrač a
průběžně jsem ještě neustále zapínala rádio, který se mi nepodařilo
správně zaklapnout a při každým drncnutí se vypnulo....no, za celých
deset minut jízdy jsem nakonec všechno pofackovala, vyprostila rádio a
těšila se na dnešní ráno, že už budu mazák.
Hehé.....ráno jsem
nastartovala a zjistila, že v autě není ani škrabka na okna ani
smetáček. Ostřikovačema se mi podařilo vyrobit na okně krásnej zelenej
led, takže jsem vyskákala do svýho auta, tam jsem si vzala starou
škrabku a starej smetáček, obojí úspěšně použila a vyjela jsem vstříc
davu šílených rodičů vezoucích děti do školy ( ještě že normálně dělám
dřív...tohle bych každej den nedala). Pak už jsem jen za rohem odstanila
čtyři hroudy ledu ze stěračů, na semaforech konečně pořádně zaklapla
rádio a hurááááá.....Na závěr se jako mnohem horší, než zaparkovat na
zasněženým kopci do mezery v řadě aut asi tak o dvacet cm větší než je
ta šílená dlouhá Oktávka, ukázalo vyproštění konečně zaklaplýho rádia.
Ale hurá, jsem v Ústí, v kanclu, živá, zdravá, s panelem od rádia na
stole a upřímně doufám, že aspoň jedno z těch aut kolem mě do odpoledne
odjede, nejlépe to přede mnou dole, protože o tu jeho kouli můj nárazník
vydával velmi nehezký zvuk.
.
.
.
Tak chybějící škrabka v autě měla ještě
báječnou dohru....včera jsem chtěla vrátit auto a zjistila jsem, že
nemám techničák. Následovalo hledání v kabelce, v autě, doma v kabátě a
přemejšlení, kam jsem ho mohla dát.
V jedenáct, to jsem už
půlhodinu ležela a pokoušela se usnout, mi prolítlo hlavou, že jsem s
ním zkoušela oškrábat okýnko. No jasný, a pak jsem ho dala do područky
ve dveřích, kde je v mým autě polička, v Oktávce bohužel díra (to vím, protože jsem si málem rozšlápla vypadnuvší hendsfríčko).
Ha, techničák vypadl při otevření dveří na sníh. Následovala šílená
akce, kdy jsem v kozačkách, pyžamu a bundě s baterkou lítala po
parkovišti a hledala. Nic....Doma , v posteli, mi došlo, že ten první
den jsem parkovala jinde....takže další akce (do rána bych to totiž
nevydržela). Ráno jsem nemohla dospat a vymyslela jsem, že to někdo našel a zodpovědně donesl na vrátnici protější školy ....tam taky nic.
Už jsem měla vymyšleno, jak to
odprezentuju šéfovi a děsila jsem se jak bude reagovat ....nereagoval
nijak, techničák jsem našla, v autě, na podlaze vzadu. UF !
Dorazil
to náš účetní, kterej má tyhle věci na starosti- jsem se ho ptala, co
by mi udělal, kdybych ten techničká ztratila - potutelně se usmál a sdělil mi, že
by mě nechal vystát tu frontu na úřadě :)
