Víc takových víkendů, i když si nejsem jistá, jestli by mě to nezabilo. Volejbalové hřiště, vycházky, svatba a alkohol. Jo, jo, takhle moc jsem se už dlooooouho neopila.....
Víkend byl príma už jen proto, že začal ve čtvrtek večer. V pátek jsme měli s Bobem dovču, kvůlitý kraví svatbě.... Zahájili jsme teda neslavně. Z důvodu zařizování jsme se museli ještě před odjezdem vrhnout do centra. To jsme si dali - cesta přes půl Prahy trvala víc jak hodinu. Grrrrr, vůbec nevím, co se kde stalo, ale málem jsem vypěnila....
A pak už bylo jen veselo - v pátek jsme nafasovali bráchovu pejskovou a vyrazili na výlet do Českýho ráje, potom na svatbu, cestou z obřadu jsme si dali pozdní obídek, na chaloupce jsme začali budovat volejbalový hřiště. Padly tři stromy, spousta křoví a pak padl návrh, že půjdem večer s tatínkem do hospody.
A začalo to tak nevinně ;) Já pila pivo, protože to u mě bývá záruka, že se moc neopiju ( cucám jedno pivo dvě až tři hodiny a pak v dobrém rozmaru mizím domů), ale nějak jsem chytla slinu. A Bob taky, a pak si k nám přisedl kamarád, co se vrátil po roce z Austrálie.... bylo to podnětné. Táta měl naštěstí rozum a po čtvrtém pivu se zveld. Já a Bob jsme zůstali..... Ke konci jsem Boba seznámila se všema mejma kamarádkama, co se v tu dobu ještě pohybovaly v hospodě, strašně jsem hulákala, pak jsme zaplatili, zvedli se a .....
...a pak jsem se probudila. V hlavě kutal naštěstí jen jeden permoník a jeden Ibalgin ho přesvědčil, že toho má nechat, ale i tak mi nebylo dvakrát dobře. Bob nevypadal o moc líp.....Takhle moc jsme se už fakt dlouho neopila. Ani nevím, jak jsme se dostala do postýlky. Ale dle všeho jsem trpěla nadměrnou aktivitou, páč u postele stála láhev s vodou, jeden nedojedenej a jeden úplně celej buřt a já byla svlečená. Že jsem opravdu nebyla fit jsem zjistila u kontatktních čoček - jedna ležela mimo pouzdro, úplně sušená ;)
Abychom to vychodili, tak jsme hned po snídaní ( asi v jedenáct ;) vyrazili na výlet - 3,5 klm podél Jizery, u Spálova najdem pána od kajaků, vyberem si barvu pro nový kajak a docupitáme zpátky. Ale tak další dva až tři kiláky jsme naběhali při hledání správného pána mezi horou dalších vodáků. Btw, závody na divoké vodě takhle v přírodě jsem viděla poprvý a byla jsem fakt fascinovaná ;) všude lodě, na autech rozvěšený prádlo, spousta lidí cupitajících boso, táhnoucíh kajak.... Domů jsme dorazili úplně mrtví. Ještě jsme stihli fotbal u nás ve vsi, doma slabou večeři a omdlít do postele.....
Vzbudili jsme se po jedenácti hodinách a moje první věta zněla, že po obídku si půjdu ještě lehnout. Ale na to nedošlo - holt volejbalový hřiště má prioritu. Kdyby bylo na mě, budovalo by se polehounku tak příští dva roky. Ale Bob si umanul, že bude hned - takže jsme sháněli traktoristu, co nám srovná povrch, nakonec jsme sehnali bagristu ;) ale protože bagrista se na to vrhne už tenhle nebo příští týden, tak jsme museli máknout a pokáct další dva stromy - bez motorovky. Chudák Bob, ty ruce ho budou bloet ještě týden
Plac je připraven pro nájezd bagru, já jsem ještě dneska úplně mrtvá a Bob vypadá spokojeně..... vlastně já jsem taky spokojená, protože už přemýšlím, jak na slavnostní otevření hřiště uspořádám turnaj pro místní i jiné sportovce ;) Takže se těšte, v nejbližší době vám dám vědět ....
Žádné komentáře:
Okomentovat