Rozlepila jsem oko a uviděla jsem mourovatou kočku s přivřenýma očima, slinou v koutku, s ušima dozadu a s krkem jak žirafa. Snažil se hlavou dosáhnout na Bobovu ruku, na mojí ruku, na Bobův krk, na můj krk, na peřiňák - prostě na cokoli, co ho podrbe mezi ušima. Proti případné neochotě ho podrbat bojoval tím, že prackou dloubal do Bobova obličeje.
Hrůza. Kam se poděl můj hlídací myšilov? Na chalupě vyhnal z okolí všechny cizí kocoury, naposledy si troufl i na psa a doma tohle ;) Jediná jistota je, že těhotnej fakt není....
Docela fajn probuzení. S usínáním to bylo horší - včera mi bylo špatně z přežrání a ke všemu mě i Boba trápí otázka, kam se poděly Bobovy kolečkový brusle. Nikde nejsou, včera jsme už dospěli do stavu, že jsem je málem hledala i na mrazáku a v šuplíku na videokazety. Ani podrobná analýza toho, kdy jsme je viděli na posledy, nikam nevedla. Asi se jim u nás nelíbilo a odjely si hledat jinšího jezdce ......
Kolečkové brusle určitě mají na svědomí šotci. A na kocoura leze jaro. Naše kočka taky blbne.
OdpovědětVymazatNevidelas snad pohadku o kocourovi v botach ? ;o)
OdpovědětVymazatMyslíš, že se Lucián potají projíždí po parku v Bobvejch bruslích?
OdpovědětVymazatmno to je snad jasny ...
OdpovědětVymazat