Včera jsem měla srazík se dvěma spolužačkama z vejšky. Docela príma posezení. Holky jsou furt stejný a to i když Káju jsem neviděla dobře čtyři roky a Álu jsem potkala náhodou před třema lety. Aspoň na chvíli jsem měla pocit, že nestárnu.
Na nich se fakt nezměnilo nic - žádné divoké zážitky, jen historky z práce a z dovolené s rodiči. Žádné šminky ani barevná hlava ani divoký účes. Prostě Kája a Ála. A já - sice taky bydlím furt stejně, ale už na škole jsem bydlela bez rodičů, za těch x let od školy jsem přešla od polodlouhých vlasů přes ježka zase k delším, od blond přes hnědou na blond a z toho na černo, proflámovala jsem spoustu nocí a už jsem se uklidnila a žiju poklidný partnerský život.
Ani nevím, proč jsem se na škole kamarádila zrovna s nima, když kolem byla spousta veselých pařičů ;) Ale rozhodně vím, že jestli mi někdo pomohl dostudovat, tak to byly ony. Když jsem druhou zářijovou neděli přijela po třech měsících do Prahy a říkala si, že zítra do té školy půjdu jen tak juknout, hned mi volala z budky Kája, že zítra začínáme laborkama a že mám být v osm ve druhém patře za pátým rohem a mít plášť. Když se mi nechtělo na přednášku, tak Ála hned vytáhla kopírák a začala psát dvojmo....
Poslední dva roky už mi takhle pomáhat nemohly, páč jsme každá studovala něco jinýho, ale ty první roky mi opravdu moc pomohly......Možná (určitě) bych to zvládla i bez nich, ale takhle to bylo příjemnější ;)
Ale abych z toho nevypadla jako vyčůraná potvora - měla jsem a mám je pořád ráda i z jiných důvodů ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat