Marod

no jo, Bob marodí.....
Už od soboty si Bob stěžoval, že ho bolí v krku a dle všeho měl občas i teplotu. Ale nesl to statečně, v pondělí to dokonce statečně zapil a vypadalo to, že je to lepší. Až do včera. Včera jsme byli na hodinové romantické procházce po sídlišti a když jsme dorazili domů, tak Bob přestal mluvit, pak se pomalu přestával i pohybovat. Nakonec už jen seděl, nemluvil a pálil jak kamínka a na moje hysterické snahy najít nějaký paralen reagoval jen větou : " to je dobrý, nic nehledej, nikam pro nic nejezdi, to je v pohodě". Nakonec si vzal teploměr a já mu sdělila, že jestli má víc jak osmatřicet, tak beru auto a jedu do tesca do lékárny. Že prej klidně, ale on víc jak 38 nemá. Měl. A já jela ;) Ještě jsem v Tescu ke všem těm krabičkám paralenů, panadolů a septoletů přibalila básně od Seiferta a jela domů zachraňovat. Bob teď leží doma a chystá se v jedenáct vyrazit do práce. Doufám, že ho to přejde a zůstane doma celý den. Škoda, že jsme kvůli všem včerejším zmatkům zapomněli oslavit jeho svátek a naši sedmiletou, byť přerušovanou, známost ;) Tak abych neskončila tak pochmurně - opravdu to včera bylo sedm let, co jsem si Boba vyhlídla na bazéně, na plaveckých závodech, a na kámoščino "proč ho teda nesbalíš" jsem reagovala tím, že takovej kluk určitě někoho má ;) Jestli tenkrát někoho měl nebo neměl nevím, Bob tvrdí, že neměl, ale rozhodně jsme se spolu večer krásně picli, oslavili jeho svátek a druhý den jsme se málem v bazéně utopili ;) Ono plavat pod vlivem není zrovna moc báječnej nápad.