Hodí se k sobě

...protože oba mají zažívací potíže. Tak tahle reklama mě včera dostala.

Tohle by mi Bob neměl dělat často, nechávat mě večer samotnou. Včera jsem zjisitla, že doma na mě samotinkou číhaj různá nebezpečenství, šoky a stresové situace. Třeba ta reklama. S Bobovou přepínací mánií by se mi to nestalo, protože reklama u nás běží, jen když je na všech programech současně a nebo když se Bob od televize vzdálí. Nebyla jsem připravená. Ještě si ta slečna mohla decentě říhnout, aby pravdivost svých slov a nutnost používat čertvíjaký pastilky potvrdila.

Další šok byl hrníček. Uklízela jsem do skříně vysavač a z poličky s nářadím na mě jukal hranatý bráška. Hranatý bráška se zbytkem kafe ozdobeným krásnou chlupatou plovoucí plísní. Jsem zvědavá na vysvětlení, od kdy je hrníček nářadí a k čemu se používá. A nebo mi Bob jen jednoduše závidí moje pěstitelský úspěchy s pokojovýma a balkónovýma kytkama a chtěl si taky vypěstovat něco svýho. Každopádně se ho hned dneska zeptám.

Pak jsem zasedla k televizi a koukala na Skalpel prosím. Úplně jsem zapomněla, jaký je to psycho. Vlastně jsem to možná nezapomněla, protože vůbec nevím, jestli jsem to viděla. Rozhodopádně jsem to četla, ale to už je dávno, takže ač si pamatuju hlavní děj, nepamatuju si tý šílenosti kolem. Krásně jsem si poplakala. A ubulená a mírně deprivovaná jsem vlezla do sprchy.

Zrovna když jsem byla namydlená, tak se po bytě začaly ozývat zvuky, jakoby se ke mně do bytu někdo dobýval. Nejdřív jsem chtěla rychle vyletět, ale pak jsem zachovala chladnou hlavu - co bych tak zmohla se zlodějem nahá, namydlená a vykulená...tak jsem se opláchla, zabalila do ručníku a opatrně mrkla z koupelny..... Tu kočku asi jednou přerazím vejpůl. Vůbec netuším, co odkud shodil, nebo odkud spadl sám, ale jeho amok prozradil shrunutý koberec v předsíni. Doufám, že mi z tý hrůzy a leknutí nevyskočí další opar.

Poslední šok mě čekal ráno. Začal zvonit mobil. Já ho používám jako budík, ale tohle bylo inší.... Bob. Už jsem chtěla začít houkat, že to snad nemyslím vážně, ale nedostala jsem příležitost - prej ví, že mě okrádá o osm minut spánku ( jo, celých OSM!!!!!! ), ale nemůže doma najít kolečkový brusle a já se mám ještě jednou podívat do komory, jestli tam nejsou. A nemám si zapomenout klíč od bytu, kdybych si náhodu zabouchla a že mám na to pět minut.... Zmohla jsem se jen na dotaz, jestli se smím na to oblíc : "Musíš".

Dnešní večer už budem trávit spolu. Těším se. Dneska budu totiž celý den unavená, vyděšená ze všech hrůz a chorob, který můžou potkat moje známý, a budu přemýšlet, jestli můj partner musí trpět podobnýma chorobama jako já, abychom tvořili dokonalý pár.