Před časem jsem narazila na článek o tom, jak těžké je dělat uvaděčku v multiplexu. Připomnělo mi to kus mého života … 6 let strávených v divadle
Né moc příjemnou kapitolou ze života uvaděčky je informování o změně představení …. Úkolem bylo odchytit opravdu každého diváka a sdělit mu, že je změna a že buď může vrátit lístek nebo jít na něco jiného a jestliže má předplatné, nemůže vrátit nic, ale jít tam nemusí :o) Žádný med, když na vás řvou, že už na to jdou potřetí, potřetí se to nehraje a to, co se dává, už viděli dvakrát a ještě nedostanou vstupné zpátky. Nejhorší na tom je, že mají pravdu….. ale co s tím, herec je jen člověk a občas nemocný být může. Taky se v těchto situacích dobře rozeznal divák divadelník od nedivadelníka – divadelníci jsou ti, co vědí na co jdou, kdo to napsal, kdo v tom hraje a proč na to jdou, v úplně nejhorším případě znají aspoň název hry. Nedivadelníci buď vědí, že v tom hraje Donutil nebo nevědí vůbec nic, prostě v práci dostali lístky – ti také při změně představení dělali nejmenší problémy, hlavně když se měnila tragédie na komedii, nebo v náhradní komedii hrál jejich oblíbený komik ( nechtějte vědět, co remcali na konci, když zjistili, že v tom sice pan Donutil hraje, ale vůbec to komedie nebyla ;))). Ach jo, ještě teď je mi líto, že už tam nepracuju. Jsou to dva roky, co jsem odešla – bez jednoho týdne jsem tam strávila šest let a naučila jsem se mít ráda lidi a divadlo, zjistila jsem, že opera a balet není přežitek a že divadlo nejsou jen herci………
Žádné komentáře:
Okomentovat