Kurnik, kurnik, kurnik

asi se příště budu do Brna přemisťovat krbem jako Harry. Na silnice už nemám nervy a to jsem neřídila.....

Uf, to byla cesta. Něco takovýho jsem už dlouho nezažila. Ty zácpy v Praze by nebyly tak hrozný. Horší jsou neřidiči, co seděj za volantem. To je fakt nadělení. A nejhorší byl pičus v Seatu. Slabý auto, takže do kopce jsme mu ujeli a z kopce nás dojížděl - jo, to se stává. A průběžně jsme s Bobem ve zpětném zrcátku nebo před sebou sledovali, co ten vůl blbne. Blnbul dost, ale furt to bylo spíš směšný. Až do momentu, než se před nás rozhodl cca ve 140 hodit myšku a špatně to odhadl. Málem jsme vylítli ze silnice, jak jsme se mu snažili vyhnout. Ve snaze se vrátit zpátky na silnici, jsme se začli houpat jak na zvonkový dráze. FUJ. Jednu chvíli se mi už před očima začal odehrávat celý můj život. Bob to se štěstím vyrovnal, pána problikl a ještě se mu pomstil tím, že ho na chviličku zavřel za náklaďákem a zatroubil. Za tu hrůzu, šok a adrenalin bych to viděla jako opravdu drobnou pomstu. Ovšem pičuse to urazilo ;) dojel nás a začal nás problikávat. Vůl. Ten pán byl opravdu veřejný ohoržení. Fakt jsem dost ráda, že jsem v Brně, celá a živá. Jen doufám, že přežiju i cestu zpátky.