úterý 30. listopadu 2004

Mha přede mnou, mha za mnou

To jsem to zase vymyslela.
To zase bylo ráno - nejdřív jsem přemlouvala vlasy, aby vypadaly slušně, i když jsem si ráno nemyla hlavu. Potom jsem sháněla snídani, kterou sbaštím v práci. Pak jsem zabalila pro mamku adventní věnce, který jsem včera umotákovala. Do krabice jsem narvala hadry, který chci vrátit zpátky do zásilkáče a s tím vším v ruce jsem vyrazila směr auto. Zabouchla jsem, přivolala výtah, odemkla jsem, našla čepici, zabouchla jsem, otevřela jsem, doběhla jsem v botách po novým koberci pro telefon z nabíječky. Zamkla jsem a odfrčela.... to vše s obrovskou krabicí v jedný ruce, věncema v igelitce na krabici, klíčema od auta v puse a s rohlíkama v kapse. Auto kupodivu nebylo namrzlý - čímž odpadla akce z minula, kdy jsem nastartovala, vyhodila rychlost, vylezla ven se škrabkou a auto se rozjelo, páč jsem zapomněla dát ruční brzdu ;) Ehm, škoda, že jste neviděli, jak se snažím auto zadržet a po hlavě skáču do prostoru mezi přední sedačky ;))) Ták, pak už jsem jen vjela na dálnici a ocitla jsem se v neuvěřitelný mlze. Tma a mlha - to je fak žůžo. Hlavně když část náklaďáků v životě neslyšela o mlhovce... ehm, za sebe doufám, že jsem zapla mlhovku zadní a né přední - pořád se mi ty dvě tlačítka pletou. Teď jsem ráda, že se dím v teple a světle v kaceláři a jsem za to tak vděčná, že snad dneska budu pilně pracovat ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat