To byla rána

220 je 220
Mám špatný období. Zcela evidentně. Včera jsem měla bratrovi vysvětlovat biochemii. Ukázalo, se že už nevím ani základní chemický věci, že si musím při čtení knihy ty věci vysvětlovat sama sobě a že prostě jsem mimo ;) Pak jsem tahala v garáži pneumatiky, páč pan bratr má vykloubený rameno, tudíž byl použitelnej pouze jako poradce, co mám a co nemám naložit. Když jsem konečně dojela domů, provlíkla jsem se do tý naší slepý ulice, kde nešlo zaparkovat a abych nemusela couvat, rozhodla jsem se otočit na přechodu. Vůbec nevím, jak se mi to povidlo, ale skončila jsem napříč mezi dvěma autama s celkovou mezerou tak půl metru... Nakonec to pán, co čekal v autě až to dotčím, nevydržel a šel mi ukazovat ;) Otáčela jsem se tam i s ukazováním asi na čtyřikrát.... Vzápětí jsem našla místo na zaparkování na příjezdovce a statečně jsem zahájila zajíždění do řady aut. Když jsem si už pošestý znova najela a pošestý skončila pravým bokem dva centimetry od blatníku odpornýho oranžovýho embéčka, sprostě jsem zaklela, odjela se otočit do křižovatky a zaparkovala to v druhým směru na místě, kam by se vešly tak tři Felicie. :-) Hned o příštím víkendu na chalupě mě čeká trénink zajíždění do řady aut - rozestavím pěkně auto tatínka a auto bratra a budu mezi ně zajíždět ;) Doufám, že mi za tímto účelem svý miláčky zapůjčej ;) ( Mimochodem, kdysi jsem zajíždět uměla - sice to nebyla žádná sláva a stávala jsem tak půl metru od obrubníku, ale včera se mi ani tahle verze nepovedla) A vrcholem všeho bylo dnešní ráno - radostně jsem zapojila subwoofer k zesilovači a zjistila jsem, že ze sabíku ještě kouká volná zástrčka. Šáhla jsem za video do změnti drátů a začala jsem ošmatávat dvě do sebe zapojený rozdvojky, esli je tam ještě jedna volná zásuvka. Byla. Poznala jsem to okamžitě, jak jsem se jí dotkla. Ještě teď mě brněj prsty a jsem celá leklá.... a pořád doufám, že tu ránu jsem dostala opravdu od zásuvky a né od nějakýho nezaizolovanýho drátu kolem. Dneska proběhne revize drátěnýho mišmaše.