čtvrtek 23. prosince 2004

V očích smrt

na tachometru dvacet, teda vlastně devadesát
Príma ráno, nejdřív jsem myslela, že nevstanu, pak jsem Bobovi balila dárky pro kolegy ( tři vcelku veliký pokojový kytky, který jsem den před tím přitáhla z OBI). Nakonec jsem vyrazila se zpožděním, nenamalovaná, učesená jez zběžně zato na osmicentimetrovejch podpatcích k autu. Hned první krok byl málem osudnej. Ještě že nemám problémy s rovnováhou. Pak už jsem radši cupitala jak Japonka.... Při výjezdu ze sídliště mi jednou kolo při smyku štrejchlo o obrubník, ale pak jsem vjela na rozumnou silnici a šlo to....Ale i tak jsem se na dálnici řítila maximálně stovkou :-) Tak mi nezbejvá než doufat, že do oběda se to spraví. A taky, že šéf má rozum a hned po obědě, nebo spíš už místo oběda nás vyšle domů. Dyk jsou skoro vánoce :-)))) Takže vám všem přeju hezký svátky, hodně dárků, ještě víc pohody a v příštím roce spoustu splněných přání !!!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat