duc duc

A všichni ruce nahorůůůůů
Tak dovolená byla i poučná - zjistila jsem, že existuje jakási zpěvačka Verona. A taky jsem zjistila, že jí nemusím. Teda dvakrát za den dvě její cedesa snesu, ale dvakrát denně každý den celých čtrnáct dní... Jitka to nevypla ani když jsem se decentně zmínila, že se mi to dvakrát nelíbí. Ani když se Bob zmínil, že ho to sere. Dokonce si ani nevšimla, že si z ní ostatní dělají legraci, když se ptají, kde je to Všichni ruce nahoru ;) Pokaždé vykřikla, a běžela to pusit... Jj, to se tak stane, že je někdo sobec ;) Na závěr plavby byl i jeden pěkný výstup, kdy Bob požádal Jitku, aby to hrůzu zeslabila, že spím a ona v domění, že je blbec či co, to šla zesílit.... Bob se i styděl mi opakovat, co všechno jí řekl :-)))) Ale pokoj nedala. Takže jedno získané moudro: Barevný sny vždycky ráda mám, barevný jsou, když jsi se mnou tam. a nebo : Nejsi sám, koho spálil letní žár a pak už radši nic, nebo byste zblbli jako já.