pátek 19. listopadu 2004

S elegancí dámy

jsem vypadla z auta
Tak si to tak po ránku vystupuju z mikrobusku, co nás vozí do šichty, u ucha telefon, v hlavě vztek na jinýho kamaráda, než kterýho mám na drátě, cvaknu kličkou dveří a .... .....a letím z auta ven. Ten vítr je děsivej. Normálně ty dveře málem vyvrátil, i se mnou. Takže tímto se omlouvám Kaktusovi, kterýmu jsem pravděpodobně svým divokým výkřikem způsobila prasklej bubínek a minimálně celodenní šok. Z toho plyne poučení: nelekejte mě, protože kombinace mýho hlasovýho fondu a leknutí je téměř k nepřežití a výsledkem je mnohem víc vylekaný lekatel ;) Ačkoli uznávám, že dnešní vítr se nelekl nic a duje si dál. jo, mimochodem, leklá ryba pěkně smrdí ;))))

1 komentář:

  1. To máš ještě dobrý, já když se leknu, tak tluču. Pár lidí by mohlo vyprávět, když se se mnou potkalo ve dveřích, jak jsem je těma dveřma přizaril k protější zdi...
    To s tou leklou rybou je krásný, bohužel použitelný jen tebou :)

    OdpovědětVymazat