Kočka jedna nevděčná

Hlavou dveře prorazíš !!!!
Je to pár měsíců, co jsem se Bobovi svěřila se vým snem - udělat kocourovi do dveří ložnice díru s houpacíma dvířkama. Důvod mého přání je jasný - kocour odmítá zůstat mimo ložnici nebo furt v ložnici, tudíž vyžaduje neustále otevřený dveře. A každý ráno (=ve čtyři) stráví tak pět minut usilovným hrabáním na bedýnce, který by přes ty otevřený dveře vzbudilo i hluchýho. Pár dní na to se Bob vrátil z nákupu s výkřikem: " Luciánku, mám pro tebe dáreček " K Luciánovu velkýmu zklamáním nevybalil z tašky plátek kuřecího, ale krabici s kočičíma dvířkama. Hned druhý den vzal Bob do tlapek podivnou pilku na železo ( jedinou pilku, která doma byla) a do ložnicových dveří vykousal díru. Díru, do který se dvířka nevešla. Ale co, kocour prošel, my mohli na noc zavírat a všichni byli spokojení. Nejvíc Lucián. Dokonce i při otevřenejch dveřích chodil zásadně dírou ;) V neděli jsme s Bobem zatli zuby a za využití vší inteligence, všech rozumných nástrojů a hrubé síly jsme díru dokousali do správných rozměrů a dokonce se nám podařilo tam dvířka našroubovat. Ryba jásala, Bob se pýřil a Lucián se naprdl. Prostě Lucián ty dvířka nemá rád. Nejdřív jsem mu dvířka otvírala, tak milostivě prošel, pak jsem mu tlačila hlavu dovnitř, že si i sám otevřel a prošel. Následovala lekce s kuřecím - to je zajímavý, že pro maso si tou dírou vylez hned. Prostě výsledkem je, když je třeba, dvířkama projde, ale jinak si radši počká, až mu otevřem ;)(no, aspoň v noci moc necourá ;))) Nějak to nechápu. Když jsem poprvý přinesla tyhle prolamovací dvířka na záchodový bedýnce, naučil se do toho vlízt dřív, než jsem vůbec lekci zahájila.