Hepčík

Nutně potřebuju jaro.
Tak je to tady - už dva týdny pochrchlávám, posmrkávám, v noci špatně spím a občas i chraptím. Což o ten chrapot - ze začátku jsem vždycky nadšená, že se můj nepříjemnej ječák změnil na sexy zastřenej hlas, ale teď už mě to štve, páč když mluvím, tak to bolí. A já mluvím furt, tudíž to bolí furt ;) Ke všemu je mi venku pořád hrozná zima a když zase někam vlezu, tak je mi hrozný horko a občas v nějaký tý frontě u pokladny přemýšlím, jestli sebou seknu nebo neseknu. A tak to bude dokud bude zima. Tak pravila ryba :-) Ale zase mi moje lehký spaní umožnilo v noci sledovat Luciána, jak bojuje s dveřma... plavným skokem slezl z mojeho nočního stolku (kde má pelíšek), došel ke dveřím, tam čuchnul k dvířkům, chvíli je pozoroval, pak pozoroval kliku, esli se náhodou nepohne a nakonec vrazil do dvířek a prolezl.... škoda, že jsem z něj viděla jen zadek, protože ten naprdlej ksichtík "co mi to sem dali, dyk bez toho to bylo mnohem lepší" musel fakt stát za to ;) Hepčík, jdu si uvařit čaj, hepčík.