kartáček, delifíny, díry na zadku a radost ze života
Na cestě jsem zničila definitivně svoje hodobóžový džíny za dvěstěpade od Háka ;) tam jsem jela s odrbanejma záložkama a vracela jsem se s utrženejma záložkama na nohavicích a dírama na zadku - a to jsem s tím prosím ještě pak dva dny chodila po Brně ;) Taky jsem v Sukošanu ve sprchách zapomněla šampón, kartáček a pastu. Už jsem jim věnovala minutu ticha. Dneska si jdu koupit nový cestovní kartáček. Pak mě stál pár hodin života život s Jitkou na jedné lodi s doprovodem Verony. Na druhou stranu - viděli jsme delfíny, poznali jsme několik dost pěkných měst, já zjistila, že plachtit je moc príma a hlavně jsem zjistila, že jsem moc ráda, že mám Boba. Vlastně jsme s Bobem popré ocitli v tak trochu krizové sitauci a zjistili jsme, že nás to přimklo a že k sobě opravdu patříme. Že máme stejný názory na chování ostatních, že když je potřeba a já se dostanu do konfliktu, tak se Bob za mně postaví, a mám pocit, že on při pohledu na Jitku zjistil, že jsem vlastně poklad ( i když ještě zakopanej). Takže vlastně : Díky Jitko! A ty středomořský delfíni - jsou to takový malý prdelky a ještě byli líní pořádně vyskakovat, takže jsem viděla jen ploutvičky ;) Ale i tak to bylo príma, protože když člověk vyleze do upršeného svítání se špatným žaludkem, tak to, že přestalo pršet, potom vylezlo sluníčko a nakonec připluli tyhle skororybičky, jednomu mooooc zvedne náladu ;))))
Žádné komentáře:
Okomentovat