pátek 26. listopadu 2004

Leklý ráno

Hm, po ránu nikdy nevím, jak je venku. Mně je totiž pokaždý horko z toho, jak běhám na autobus.
To ten dnešek dobře začal - budík zazvonil v naprosto nevhodný okamžik. Lekla jsem se. Pak Bob shodil sklenici s vodou. Lekla jsem se ještě víc. Potom jsem měla ještě patnáct minut dospávat, ale ležela jsem na břiše, srdíčko mi tlouklo jak o život a usnout jsem fakt nemohla.... Ale jinak jsem snídala báječnou mandarinku ( mám mandarinkový období) a měkkej chleba (takovej u nás často nebejvá ;))). Pak jsem se vypravila do pohádkovýho rána. Teda jak vypadalo ráno v Praze, to jsem si při úprku na autobus nestihla všimnout, ale v tý naší díře je krásně....Všude jinovatka, fabrika se leskne a já dostávám vánoční náladu. Mám tak moc vánoční náladu, že od rána dumám, jak vyzdobím chalupu. Letos tam totiž poprvý budem slavit štědrej den....Ani nevím, kam dáme stromeček. A i když to tam mám ráda, vánoce si tam představit nedovedu. Ale co bychom neudělali pro bráchovu pejskovou. Tou dobou totiž bude čerstvá mamina a chalupa bude hlavní psí pelech.

Žádné komentáře:

Okomentovat