středa 30. června 2004

pověry kecaj

celej den jsem měla naruby kalhotky a žádný štěstí se nekonalo...
spíš bych řekla, že to byl den blbec. Ráno jsem nestíhala vůbec vůbec a kolem mě pobíhal Bob s horolezeckým sedákem, že mi ho musí vyzkoušet. Houkala jsem na něj, že nestíhám. Než jsem dohoukala, přiskočil ke mně, zapnul mi to kolem pasu, odepnul a uskočil. Kdybych věděla, že to fakt jsou 4 sekundy, tak jsem si ty hlasivky ušetřila. Pak jsem zapomněla sluneční brejle a při vystupovaní z auta jsem se chytla o sukni...pak už den probíhal docela v pohodě. Jo, asi do tří, kdy jsem zjistila, že kolegyně dělá mojí práci, aniž se mi o tom obtěžovala říc. Takže to děláme obě a páč ona to dělá výrazně dýl a tudíž to umí, tak jí to jde líp a já jsem za vola. Kurnik, mohla aspoň kváknout, že když mi to nejde, že se na to podívá..... A ještě se dala slyšet, že má fakt radost, že to musí dělat za mně. Koza. Nikdo se jí neprosil. No nic, večer jsme byli s Bobem pozvaní do hospy, kamarádky měly narozky.... po dlouhém pátrání jsme každé koupili jeden sešit Garefielda a dohopsali do hospy, kde bylo všechno super až do našeho vcelku brzkého odchodu :-) Kurnik, kde se bere ta mužská ješitnost? Proč ten chlap začíná houkat, sotva se mu jen trošku zdá, že je to útok na jeho osobu? Ovšem z mé strany následoval protiútok, že bych si taky jednu vrazila ;) Ale mělo to i výhody. Cestou domů byl tak napučenej, že mi nekecal do řízení a já jela tak skvěle, že jsem doma ( po vyříkání si problémů) obdržela pochvalu !!!! :-) A pak že věci naruby přinášej štěstí. Houby. Už ničemu nevěřím ;)

2 komentáře: