Tak jsem to zvládla

překonala jsem vrozenou lenost i hrůzu z toho, že budu za blba a vyrazila jsem
Nakonec jsem se rozhodla, že ty upíry zkusím. Přece jen jsem zodpovědný občan a slíbila, jsem, že budu chodit pravidelně :-) Půl šestá je vražedná hodina. Potvrdil mi to i Lucián, kterej po mně hodil okem, co blbnu, a dál chrněl na polštáři ( mám utkvělý pocit, že využívá toho, že doma není Bob a tudíž ho nikdo z postele nevyhazuje ;)))) Za půl hodiny jsem se stihla nasnídat a vykopat z bytu i s čerstvou ranní a hupala jsem směle přes celou Prahu do Thomayerky. Kwítko mě pěkně vyděsila, že minule přišla před sedmou a byla třináctá. Jenže ona chodí, stejně jako většina flákačů, v pátek, aby měli delší víkend, takže já tam byla v sedm a byla jsem pátá. Krevní obraz byl OK a k operaci oka mi paní doktorka pogratulovala, popřála mi bystrý zrak a šup dup, byla jsem vycuclá. V půl devátý jsem už byla i napapaná a mastila jsem to k bráchovi přečkat čas před kontrolou oka. Oko je v pořádku. Sice na něj moc nevidím ,ale prej to tak má být. Musím jim holt věřit..... Jinak se mi ještě stihlo udělat špatně, když jsem dobíhala bus, pak jsem tři hodin spala a nakonec jsem si nechala spravit přední zub. Bájo den. Doufám, že mám od doktorů načas pokoj :-)