aby ta stará babizna měla radost...
Na vrátnici jedné rozpočtové organizace: "Dobrý jden, jdu za panem Bobem" Vytahuju občanku, paní čarodějnice chvíli čučí, pak pomalu odkládá pletení. "A nejste náhodou Bobová?" "Né, nejsem" "Hm, kdybyste byla příbuzná, tak bych vás nemusela zapisovat" Baba jedna líná. Dřiv jsem tam potkávala takovou jinou starou paní. Byla moc příjemná a milá. Tohle je děs. Už asi třikrát jsem zažila, že buď někde pobíhala vevnitř, nebo si dokonce byla nakoupit a já stála před zamčenejma dveřma venku a zevnitř stáli zaměstnanci, který chtěli ven. O tom, že neustále telefonuje a tváří se, že jí obtěžuju, radši ani nemluvit. Naposledy, když jsem šla za Bobem, ksichtila se, jako by tam nikdo takový nebyl, a pak z ní vypadlo, že pan Větev už šel domů. Jak si spletla Bob a Větev, to fakt nepochopím.
Žádné komentáře:
Okomentovat