Hamlet hadr

jít či nejít? risknout to? nebo bejt měkota a přispat si? hm hm hm
Už kamarádka na gymplu mí říkala, že Hamlet je proti mně rozhodná osoba. Neustále řeším. Řeším nahlas a krásně sama sobě oponuju. Radost mě poslouchat :-) "Asi bych tam měla jít" "Ale když tam půjdu, tak pak..." "Když tam nepůjdu, tak zase..." "Tak tam půjdu" "Jenže to potom budu muset..." "Hm, nepůjdu a hotovo." "A co když to bude důležitý?" "Radši tam půjdu" To jen na ukázku. Od včera podobně řeším, jestli zítra mám jít darovat krev nebo nemám. V prosinci mi vysvětlili, že moji plazmu nepustěj do oběhu dřív, dokud zase nepřijdu. Ale nejdřív můžu za 4 měsíce. V dubnu jsem to nezvládla a od té doby to furt nevychází - jsem holčička, takže každý 4. týden to nejde. Jsem plánovač, takže poslední dva týdny v měsíci to nejde. A jsem chchípák, takaže mívám rýmu. Zítra je vhodný den. Jdu na kontrolu s okem, k zubaři a upíři by se stihli ráno. Aspoň bych zbytečně neprovokovala šéfa. Ale to oko ! Teda můj organismus není oslabenej a trošku vycucnutí určitě zvládne, ale oko ještě včera nebylo zahojený a hrozí, že nebudu mít v pořádku krevní obraz - bilý krvinky. Mám to risknout? Vstávat před šestou, hupat hodinu po Praze a pak zjistit, že mě nevezmou? Ale já se tam dostanu pak až za měsíc. Kurnik, kurnik, kurnik.