Kdysi se bráchův spolužák o mně vyjádřil, že vypadám jak Grafová. Asi špatně viděl. A rozhodně mě neviděl hrát tenis :-)
Včera jsem se zase překonala a vyběhla na kurt. Tentokrát s Bobem. Dopředu jsem ho varovala, že to neumím. Byl statečný. Ale už po deseti minutách skřípěl zubama. Když už nám asi pátý míček letěl na vedlejší kurt, byl Bob vzteky bez sebe. Nemám prej brát ztracený míče. Jsem tady za blba. Nikomu jinýmu to k ostatním nelítá..... a že míče se berou ze předu, že se mám vracet dozadu na střed. Na kurtu jsem byla asi popátý v životě. Zatím na mě nikdo neměl nervy. Včetně trenéra, ke kterému mě a bratra rodiče šoupli někdy v šesti letech. Bratr pinkal dřevěnou pálkou o zeď jako cvok. Mě ta dřevěná pálka místo rakety urazila, nebavilo mě to a radši jsem pinkla míč do křoví, abych ho pak celý trénink mohla hledat. Tím skončila moje slavná tenisová kariéra. Bratrova kariéra skončila tím, že se rozhodl hrát hokej, ale dodnes si s raketou obstojně rozumí. K tomu včerejšku - osobně bych se pochválila. Vůbec jsem nečekala, že se budu trefovat míčkem na kurt a už vůbec né, že občas i bekendem. Cha chá, ani jednou se mi nezlomilo zápěstí !!! :-) Zato jsem si zvrkla kotník. Ale chudák Bob. Ona kombinace toho, že to neumím, s mým naprosto laxním přístupem (tak nějak se mi občas nechtělo vracet s zpátky na střed), je neskousnutelná i pro naprostého flegmatika :-) Příště jdeme na zeď pilovat techniku. Měla bych si pro Boba připravit mokrej hadr na hlavu, protože až uslyší moje: "Já to tak dělat nebudu, protože se mi nechce", tak to bude fakt těžko rozdejchávat.
bys nechtela ?
OdpovědětVymazat