Je to nečestné, je to nesportovní, je to neekologické, je to neekonomické, ale je to supééééééér
"Uf, ono to vůbec nebrzdilo" vypadlo z Boba, když jsme s Máňou (=čtyřkolka Bombardier 4x4 ;))) dopadli na všechny čryři kola na louku s krásným výhledem na Jeseníky před sebou a s cestou kolmo za sebou. Srovnala jsem si nárt na pravý noze, odfrkla si, otočila se a prohlídla si obrovovský povalený šípkový keř za námi : "Jestli to nebude tím, že ve vzduchu to nebrzdí." Si to tak svištíme kopcem dolů. Hororová část cesty se skoro půlmetru hluboko vymletým korytem je za námi, krásná luční cesta před námi a taky ve výši očí dvě větve keře. Na povel jsem zavřela oči, sklonila hlavu a .......sedím na Máně pět metrů od cesty, bolí mě noha a nestíhám se divit. Po bližším prozkoumání trasy se pod vysokou trávou v kraji cesty objevuje vyjetý korýtko, který fakt nebylo vidět. Prostě kombinaci rychlý jízdy, zavřenejch očí řidiče uhýbajícho před keřem a hlubokýho neviditelnýho rygolu Máňa nezvládla. Vytáhla jsem z ponožky šípkový trny, zaplakala nad roztrženou nohavící mých hodobožových sportovních kalhoty, politovala Bobovu poškrábanou ruku - i když ta se mu, narozdíl od mých kalhot zahojí- nasedla znova na Máňu a vyrazili jsme za Finofilkou. Teprve tam, když jsem vyrazila na procházku, jsem zjistila, že se mi klepou kolena, jsem lehce vykulená a prostě že toho adrenalinu bylo víc, než jsem čekala. A tak se ptám, je opravdu nutný testovat, co všechno vydržím? Nemohla bych se stát paní Bobovou bez toho, abych vypouštěla duši na Kozákově? Bez leteckého dne šípkových růženek?(Bože, teprve dvě zkoušky, co mě čeká příště? ;)))))))
Žádné komentáře:
Okomentovat