Že by umění?

Hele, támhle jsou dvě kačeny. Ta kačka a ten kačka......hm, když chvíli počkáme, možná bude i šukačka
Víkend, o kterém jsem si myslela, že nebudu mít co dělat, se rázem změnil ve víkend, kdy jsem nevěděla, co dřív.... Vyprovodila jsem Boba na letiště (dajaký kšeft - rychle tam a zase zpátky), doskotačila jsem na Zličín, nenašla žádný vhodný fotoalbum ani vhodný obálky (kurnik, to je vážně takovej problém sehnat obálku s trochu většíma rozměrama než klasická C6?) a pak jsem se zkratkou přes novej smíchov přesunula za Finofilkou a T., ktreří si hráli na skvělé hostitele a provázeli po Praze dvě Francouzky. Místo setkání bylo Bienále v paláci Kinských. Když jsem dorazila, holky byly v posledních místnostech, ale byla jsem ujištěna, že to mám projít, protože T. je zatím pořád ještě v prnví části.... Jeho pomalost jsem přičítala zaujetím moderním uměním, ovšem když pak se mnou na nádvoří sovových mlýnů nechápavě koukal na rezavý trubky ověšený čímsi skleněným ( chvíli se mi zdálo, že jsem se vrátila do studentských let a ocitla se v chemický laborce) a diskutoval o tom, že nechápe, proč je to umění, pochopila jsem, že na výstavě se zdržel z jiných důvodů.... Radši jsme spolu pozorovaly kačeny ;) Ze staromáku následovala cesta do hospy, kde jsme si hodinu počkali na osmažený brambory a zmrzlinovej pohár, pak jsme dorazili právě na Kampu a odtud pomaličku nevšedníma uličkama na Hrad, skrz Hrad, po Schodech a tam jsem sedla na tramvaj a zmizela domů vstříc počítači a kytičkám a poděkováním za přítomnost na svatbě ;) Prostě jsem si udělala hezký večer vylepšováním naskenovaného obrázku a tištěním cvičnejch přání. Když jsem byla spokojená, zabalila jsem to ( byla jedna) a ráno, nadšená z toho, jak jsem to večer krásně udělala, jsem zkazila všech třicet čtvrtek, co jsem měla doma ( patnáct jich bylo dost drahejch a dost libovejch ;)))) NO, talent se nezapře.....