a je to pryč...najednou. Nic se nezměnilo a přece je všechno jinak.
Včera jsem si toho všimla. U švagrovky. Je pořád stejná, hezká, upravená, ba načančaná. Usměvavá a milá. Ale... už se za ní každej neotočí. Prostě to zmizelo. To něco, co tam bylo a není To něco, co jsem jí v posledních pár letech záviděla. To něco, co jsem kdysi měla i já. To něco, co nutilo chlapy se za mnou otočit, ač jsem nebyla žádná kráska. Když nad tím tak dumám - asi to byla bezstarostnost, koketnost, která lezla z toho, že jsem si potřebovala zvednout sebevědomí, mládí a nezkušenost.....čert ví, ale postupně to mizelo a mizelo až je to v čudu :-))))
jsem ne zcela pochopil. Možná proto, že nejsem žena. Jinak mohu Tě ubezpečit, že bezstarostnost a koketnost a potřeba si zvednout sebevědomí není jen výsadou mládí a ne-zrovna-krásek. Tož tak.
OdpovědětVymazat