Nesnáším alarmy na autech.
Teda snáším je v pohodě, dokud nezačnou houkat. Vlastně i když začnou houkat, tak je snesu, pokud toho vzápětí nechaj. Ale když vám dvacet minut pod oknem houká auto, který zjevně nemá důvod, to opravdu nesnáším. Naštěstí se naší recepční podařilo najít majitele a vytáhnout ho z nitra fabriky, aby tu ječící příšeru přišel zkrotit. Takže teď je ticho a já nemusím přemýšlet, kde najdu cihlu, abych milýmu autu rozbila okno, ať má aspoň proč houkat. Tuhle nenávist ve mně zvládla vypěstovat dvě autíka parkující před naším panelákem. Jedno se vyznačovalo kvílením v rozličných tónech, druhý nasadilo sirénu a jelo. To první u nás asi dvakrát prokvílelo noc, to druhý prohučelo noc víckrát a jednou to bylo snad víc než 24 hodin v kuse, což je opravdu výkon hodný debila. A když k tomu připočteme, že to bylo o zkouškovým, tak se divím, že jsem ještě jakž takž duševně zdravá. Malý zázrak je, že to auto nikdo nerozmlátil na nejmenší součástky. Ááááááááááááááááááááách, to je balada. Najednou mi všechny zvuky tiskárny, kopírky i klávesnice přijdou tichý a příjemný :-)
No,ještě lepší je,když ten alarm není tak úplně bezdůvodný,a Ty pak musíš majiteli vysvětlovat,že ses o to auto opravdu jen nevině opírala/seděla/ležela/poskakovala.. :-))
OdpovědětVymazatno, ale když je auto v pořádku, tak za chvíli prostě houkat přestane ;)))) ale vysvětlovat bych to nechtěla :-DDDD
OdpovědětVymazat