raz dva tři čtyři, a zpátky dva tři čtyři, hop hop hop hop...bum do zdi
Uha uha, byl to šok, vylézt po tak dlouhý době na spinningový kolo. Snažila jsem se, co mi síly stačily, ale jednu chvíli nestačily a v největším kopci jsem si musela sednout a dát si rovinu :-)))) Mám spinning ráda. Mám ho ráda proto, že prostě sednu, vypnu mozek a dupu, co to dá. Do rytmu. Prostě pohoda. Párkrát jsem zkoušela jít na aerobik a pokaždý jsem odešla znechucená, jednou dokonce před koncem hodiny. Prostě jsem se pokaždý ocitla někde, kde všichni věděli, co maj dělat. Všichni kromě mě. Takže než jsem přišla na systém kroků, cvičitelka už hopsala něco jinýho. A to radši nemluvím o mé schopnosti plést si pravou a levou a neschopnosti kopírovat cvičitelku zrcadlově ;) Prostě jsem pokaždý někoho nakopla, páč jsem zrovna hupala na druhou stranu než všichni osatní. Ani jsem se nikdy nestihla zapotit a jediný, co mě potom bolelo, byla hlava. BRRRRR. Zlatý kolo :-) Jen jednou mělo něco v názvu aerobic a já tam nebyla za vola - aqua aerobik. Tak nějak si moje tělo vzpomnělo na plavecká léta a ve vodě se pohybovalo skoro i ladně a tam, kde si jiné občas lokly, já byla v pohodě :-) Včera bylo cvičení fajn. Jen mě vyděsila velikost sálu a počet kol. Bylo to mnohem anonymnější než jsem zvyklá. Asi by mi to tolik nevadilo, kdyby Bob nebyl cvičit poprvé. Nějak se mu nikdo nevěnoval tak, jak bych si představovala, ale co se dá dělat. Jo, a z cvičitelky se vyklubala holčina, která taky dřív plavala. Ještě že se zatím nevdala, protože podle vzhledu bych jí fakt nepoznala. Ale podle jména jsme se poznaly ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat