Bobřík odvahy

Ach jo, už je to tady zase. Velká černá obluda. Pomooooooc
Chudák kocour pruhovaná. Život mu neustále hází klacky pod nohy. Když už se o víkendu nepotká s bráchovou pejskovu, tak mu do jeho vlastního bytu nacpou véééélikou novofundlanďačku. Jj, návštěva byla trojčlenná. Krom dvou tancechtivých dívek to byla ještě trošku dost tlustá pejsčí babička ;) Naštěstí zvyklá kočky ignorovat, takže Lucián nakonec z celé akce vypadl jako king ;))))) Nejdřív utekl na skříň, potom se schoval pod postel v pokoji, kde měly bydlet holky. To se ukázalo jako taktická chyba, protože když si holky začaly vybalovat, pejsková jim u toho pochopitelně asistovala. Takže vybalování bylo doprovázeno nádherným hlubokým vrčením přerušovaným usilovným syčením. Můžu vám říc, že i třicetikilovej pes by mohl té drobné košišce závidět nádherně vytuněný hlas ;) Když se mi chlupatou kouli podařilo z podpostele vydolovat a hrdě jsem ho nesla pryč, tak k repertoáru syčení a vrčení přidal ještě něco, co neumím identifikovat, ale mám pocit, že u toho na chuděru vykulenou pejskovou plivl ;) Dostal vynadáno a usídlil se pod oknem za psacím stolem. Tohle výhodné místo opustil až ráno, když zjistil, že ohromná černá obluda je zavřená v ložnici. Prohlídl celé své území a usídlil se v obýváku, kde po probuzení psice dělal mrtvýho brouka;) Taktika se vyplatila a měl klid. Toho bobříka odvahy si zaslouží za neděli ;) Jeho nechuť být zase sám v jiném pokoji zvítězila nad zbabělostí a kocour se vypravil do obýváku, kde už pejsková byla. Neuvěřitelné. Chvíli dělal, že tam není, ale šustění igelitu od salámu mu nedalo a začal loudit ;) Sice u toho neustále pozoroval, co pes, ale jinak se moc neomezoval a když se psice přiblížila, vykázal jí vrčením do patřičných mezí ;) Jsem na něj tak hrdá !!!!! ;)))))