pondělí 3. ledna 2005

Zvířeno zvířeno

Všichni na mě se.ou. Doslova.
Jsem chudínek. Opravdovej chudínek, protože naše domácí zvířena se proti mně spikla. Hlavně štěnatata. Jsem jediná z rodinky, koho počůrali a dvakrát pokadili. Mírně konkurovat mi může jen brácha, kterýho jednou pokadili, ale asi za to taky můžu já, páč to bylo při mojí návštěvě :-) Prostě žádná autorita. A pak si přijdem vyzvednout k našim kocoura a on s náma nemluví. Už jsme ho u naších na týden nechali kolikrát, ale takhle načuřenýho jsem ho ještě neviděla. Chci ho pohladit, a on mňoukne, uskočí a rychle skočí na skříň....Bobovi udělil milost hned po příjezdu k nám domů, ale se mnou začal komunikovat až v noci - ustlal si mi na hlavě :-) Jo, a je pěkně tlustej. A zcela určitě i rozmazlenej, ale to je holt to riziko dát ho k rodičům :-)

3 komentáře:

  1. Ehm, tedy až uděláte z rodičů prarodiče...

    OdpovědětVymazat
  2. Počkej, až budete mít vnoučata...

    OdpovědětVymazat
  3. No, docela se děsím, protože co naší zvládnou udělat s kocourem za tejden, je neuvěřitelný ;)

    OdpovědětVymazat