Mám mít radost, nebo se urazit?
Nějak nevím, co si o tom myslet. Od našeho návratu do Prahy mi kocour spí na hlavě. Teda né přímo na hlavě, ale na polštáři namáčklej na mojí hlavu. Jednu noc jsem si myslela, že se ke mně hlavou přitiskl Bob. Když jsem ho chtěla pohladit, zjistila jsem, že je to kočičí zadek. No co, vlastně je to pocta. Kocour se bojí, aby mu "maminka" zase někam neodjela, tak si jí v noci hlídá.... Ale dneska jsem pochopila, že něco je jinak. Bob byl přes noc pryč, já spala na jeho půlce a kocour si ustlal na mým polštáři. Žádná potřeba se ke mně tisknout, žádný strach, abych ho neopustila, jen labužnický roztahování se na celým polštáři ( normálně mi tak 10 cm polštáře muís nechat k dispozici). Hajdalák. Ode dneška má útrum a v noci bude odhazován do pelíšku. Žádnej ocas kolem krku trpět nebudu. Howg.
mne tedy uctíval nějakou dobu, než mne to fakt přestalo bavit...........a je utrum.
OdpovědětVymazatObčas to zkusí, ale se zlou se pak táže.
já myslim, že to je tak, že kočky se fixujou spíš na místa než na lidi. jedna naše micka je fixovaná na křeslo. a je jí jedno, kdo na tom křesle zrovna je. prostě je zvyklá ležet večer na křesle. když sem v křesle já, leží na mně, když je tam brácha, leží na bráchovi, když je tam pes, zkouší ležet na psovi - to se jí teda ještě nepovedlo
OdpovědětVymazatTo u nás si kocour lehá zásadně na Boba, protože ten se nevrtí. Lehá si na něj, ať je kdekoli ;) Nějak mám pocit, že je fixovanej spíš na nás, než na místa.
OdpovědětVymazat:)) Buď je tam špatná nebo dobrá geopatogenní zóna. Pozvi si nějakého proutníka :))
OdpovědětVymazat