Píííííííp

Ráno raníčko, vyděšená
Jo, to jsou rána. Vlastně i noci - kocour, ač neustále vyhazován, pořád spí na mým polštáři (ale aspoň teď počká, až usnu, a teprve pak provede přesun). Ráno potom následuje buzení telefonem. Já i Bob máme od vánoc telefon novej = nový budíčkový zvnonění = mnohem větší leknutí.... Teda můj Siemens zvoní roztomile, ale ta Bobova Nokiová obludka začíná táhlým písknutím, který by mě vyděsilo i za dne. K tomu všemu ráno Bob urval knoflík na kalhotách a se smutným okem žádal opravu... Příště, spěch nespěch, si nejdřív vlezu do sprchy. Přišívat knoflík se zalepenejma očima není zrovna moc efektivní. Jenom nit jsem navlíkala ( i s navlíkačem) asi tak pět minut. Prostě kombinace šití knoflíku a následně sprcha trvala patnáct minut, zatímco kombinace sprcha a potom šití by dle mého skromného odhadu trvala minut deset. A pět minut po ránu, to je sakra rozdíl ;) A víkend byl fajn - byli jsme juknout na štěňáky ( pořád ještě jsou dva staffordí chlapečkové k dispozici), projít se na Vyšehradě, projít se v Ďábličáku, trošku nakupovat a hodně jsme se povalovali. A provalilo se něco, co se provalit nemělo a já nemohla spát a teď už vím, že je třeba dávat si bacha na pusu a když už drbu, tak si dávat bacha, před kým :-) Asi budu drbat míň, je to bezpečnější :-))))))