sentimentální výraz na tváři - tady to znám, tady jsem chodila x let každej den - vystřídal výraz lehce zděšený :-)
Zděšeně jsem se začala tvářit, když místo skleněnejch hnědejch obkladů na Námrepu jsem z okýnka metra zahlídla červený kovový obklady s půlkoulema na Staroměstský.... Mířila jsem na Palmovku. Na Můstku jsem nahupala do metra, ale jak vám asi došlo, zapomněla jsem shupat o pár schodů níž a o zakroucenou chodbu dál :-) Už prostě blbnu a v Zatáčce mi začíná krnět mozek :-) Jinak to byla procházka plná sentimentality. Po dlouhý době jsem se ocitla vcelku brzo odpoledne v centru, tak jsem vyrazila na známá místa = Stavovský divadlo. V pokladně mi dámy udělaly moooc radost, nejen že mě poznaly, ale ještě mi Klárka povídala, jak na mě vzpomínaj a jestli se nechci vrátit. Jen v divadelním klubu jsem zažila šok - klub má nájmu někdo jinej, takže plánovaný pokec s kamarády v kuchyni se nekonal. Zato jsem tam potkala spolužačku, která tam dneska hraje v premiéře nějakýho Shillera. Docela mě to mrzí, protože dokud jsem dělala uvaděčku, těšila jsem se, že až bude u nás hrát ( a že jednou bude, to mi jasný bylo), tak jí ponesu na jeviště kytku :-) No, asi to budu muset s holkama uvaděčskejma vykomunikovat a nějak se tam vplížit ;) A pak jsem potkala jednu starší uvaděčku a dověděla jsem se, čemu všemu jsem utekla a asi je dobře, že jsem odešla včas :-) Ale i tak je mi smutno a po divadle se mi stejská.
Žádné komentáře:
Okomentovat