Ryby zase jinak

Melancholickej mišmaš s rajským protlakem
Včera se stalo něco, o čem jsem si říkala, že to musím blognout, protože je to vtipný a třeskutě inteligentní. Jenže mám sklerózu a už nevím, co to bylo. Takže to dneska bude tradiční, žádný vtip a třeskutá inteligence :-) Asi to bude lehce melancholický. Včera jsem totiž u Tokugawy našla něco o přátelství a trošku jsem se zamyslela.... Zamyslela jsem se o nejlepší krávě. A bylo mi smutno. Poslední dobou mám spoustu kamarádů, pár dobrých přátel, ale nikoho nej- . Nej- byla naposledy kráva, ale i to postupně mizelo. Ale když jsem se tak v osm táhla domů z nákupu smetany na už skoro uvařenou večeři ( kdo mohl tušit, že to, co považuju za trvanlivou smetanu je ve skutečnosti prošlej rajskej protlak), zjistila jsem, že jsem šťastná. Strašně moc. Až mám strach, že to tak nemá bejt a že se něco stane....Né že by mi nejlepší kamarádka nechyběla, ale zase mám báječnýho přítele a dost dobrých kamarádů, kteří v nouzi pomohou, báječný rodiče a fajn bráchu..... A uf, chtěla jsem psát o nejlepší krávě a nějak se to zvrtlo. A vtipný to fakt není vůbec ;) Jo, a taky mám báječnou kolegyni, protože jsem vás tady chtěla otravovat otázkou, co mi poradíte na výtvarný vyžití kamarádů na pařbě, a už vás otravovat nebudu, páč kolegyně mi inspiraci dodala (no, holt učitelka v mateřský školce je ve výtvarných technikách vzdělaná ;))) Takže po malování rybiček na výzdobu předloni a loňským modelování z moduritu čeká i letos na účastníky oslavy mejch narozenin výtvarnej večer :-)