zatracený záda
Týjofky, to to letí.... podle moudrejch lidí na netu má už Uzlík asi čtvrt kila, umí se cíleně hejbat a vůbec už je to prostě miničlovíček.... TAky se začíná opravdu ozývat - už nemusím hledat a pátrat po šimrání a motýlích křídlech. Od cca pondělka se opravdu jednou za čas ( a čím dál častěji) objeví kopanec. Teda spíš takovej tik v břiše. Objeví se dvakrát třikrát a zmizí. Příště se zase objeví jinde. By mě docela zajímalo, co Uzlík v bříšku vyvádí. A obávám se, že se to nikdy nedovím, protože až půjdem za týden na ultrazvuk, uričtě zase bude chrnět......i když - pan doktor si ho bude chtít pořádně prohlídnout, takže ho možná usilovným dloubáním vzbudí..... Taky doufám, že není Uzlík moc stydlín a že nám příští týden předvede, jestli je kluk nebo holčička.... Jo, a jinak - už vážně blbnu a začínám nakupovat . Máme doma pod umyvadlem kyblík na koupání a na chalupě složený zvedací dno do dětský postýlky, pokukuju po oblečcích a spisuju seznam všeho potřebnýho i nepotřebnýho. Bobovi doma vyprávím o výhodách a nevýhodách tohokterýho kočárku a na ulici sleduju, v čem maminky vozej. Ještě chvíli a začnu se lidí na ulici vyptávat, jak jsou se svým kočárkem spokojení. A samozřejmě - hezky kynu, nadýmám se, chystám se vyrazti těhucvičit (až vymyslím, do čeho se vejdu - asi skončím v Bobovejch sportovních trenclích) a dneska si jedu prohlídnout ke kamarádce mustr na holčičku a vyzpovídat jí o jejím kočárku..... A bude hůř.....
Žádné komentáře:
Okomentovat