Pizzerie Stará pec

Taky tady mě už neuviděj, a všem, co se tam někdy objeví a narazí na stejný personál jako my, přeju hodně štěstí a pevný nervy.....TFUJ

Neuvěřitelný. Tohle jsem v životě nezažila a doufám, že už ani nikdy nezažiju. Zkusím pominout, že jídlo nebylo až zase taková sláva, že se sice holedbali, jak usadí i větší skupinu, leč v devíti jsme seděli podivně zasunuté v rohu a pominu i né zrovna lidové ceny ( při lepší obsluze by šly ještě jakž takž obhájit) a zkusím sepsat to, co mě opravdu vytočilo nejvíc. Hned po pozdním příchodu na babinec, jsem se od sedmi přítomných dověděla, že pan pingl se hrozně divil, že je jich málo a vypadalo to , že dokud jich nebude patnáct ( objednáno pro cca 10 lidu), nebude obsluhovat. A jak je vidět, tak se toho docela i držel. Nakonec nás bylo devět a pan pingl zcela zřejmě nestíhal. Po patnáctiminutovým čekání, jesti někdo dorazí pro objednávku, pingl dorazil, posbíral asi čtyři talíře z pěti, zachytil můj požadavek na pizzu a sodovku, ostatním sdělil, že si musí přinést papír a tužku a na dalších pět minut zmizel. Objevoval se v intervalu cca deset minut - to ovšem jen přinášel objednané věci, na další objednávku jsme si museli počkat jednou za půl hodiny, neb kvůli našim kafím ( tři kapučína a dvě vídně) mu čeká dalších patnáct hostů ( příprava kafí mu zabrala patnáct minut) Sumasumárum jsem si za dvě hodiny zvládla objednat čtyřikrát pití a pokaždé jsem k tomu vyfasovala kyselý ksicht. Pak se nám tam zmatená slečna snažila vnutit jídlo, které patřilo jinam a v závěru jsme čekaly dvacet minut na zaplacení. Po dvaceti minutách jsme se zvedly ( posledních pět holčin) a vyrazili k baru zaplatit. A tady to vypuklo - kasírovala ona zmatená holčina a to tak, že měla vyjetý účet, ve kterém hledala položky a snažila se je odškrtávat - běžný, né? První tři holčiny byly odbytý vcelku hned. Nás poslední dvě si ta pinda vychutnala. Začala u Adély: "no a ještě jsem měla palačinku se špenátem" ...tři minuty usilovného hledání na účtě "tady to není, opravdu jste jí měla?" "jjo, mám jí tady zabalenou sebou" "ale tady není" "no, tak to jí asi nemusím platit" tři minuty ticho (boha, to ta kráva neumí namarkovat pitomou palačinku?) usilovné hledání v jídelním lístku, nakonec dotaz na kolegu, co jako s tím... HURÁ, palačinka je namarkovaná "Když vás tady bylo moc" "No, tak to my příště přijdem jen ve dvou" slečna vykulila oko a asi minutu strávila sledováním Adély, jak to jako myslela Potom se sesčítal můj účet a já trubka říkám - a je to teda všechno? "a vy jste poslední?" kuwa drát, že já blbec nedržela hubu ;) čert sper peníze, těžko odhadovat, kolik položek ve svém zmatení zapomněla slečna odškrtat z účtu a na kolik z toho holky zapomněly (sumasumárum to bylo přes tři kilča navrch), ale co předvedla ta krááááva nebeská, to svět opravdu neviděl "Ahá, tak vy jste poslední. No, ale tady ještě zbylo" "Tak mi to k tomu připočtěte" "hm, a je to... "... následoval výčet "jo, hlavně to k tomu připočtěte" "opravdu?" Bylo mi vedro, stála jsem tam už dvacet minut a přemejšlela jsem, jestli sebou neseknu Akce spící panny trvala pět minut ?!?!?!? třikrát se mně u toho zeptala, co jako s tím třikrát zmateně čučela do kasy, do účtu a do jídelního lístku. Sláva, peníze spočítány, dva viníci ( jedna voda a jeden vinný střik odhaleni mezi přítomnými ;)))), zaplaceno a bič a pryč. "No, tak sem už nepřijdeme ani v jednom" Nashledanou.