Třetí měsíc

blueeeeeeeee

Jestli dobře počítám, tak půlku měsíce třetího jsem prožila na dovolený. Julky a pak Chorvatsko. Vedro, vedro, vedro. Původně bylo domluvený, že vždycky, když kluci odejdou do hor, sbalím stan a najdu si apartmán. Ovšem kluci byly v horách jen tři noci a já byla líná si něco hledat. Zkejsla jsem ve stanu. Kupodivu, i přes ty vedra, mi bylo vcelku dobře. Baštila jsem melouny, třešně, skoro nic nedělala, páč mě všechno unavilo a drandila autem po serpentýnách do Krajnský Gory. Spala před stanem pod třešní a luštila ve stanu křížovky. Jen když se vrátili kluci, trpěla jsem ve stanu nedostatkem vzduchu. Uzlík se skoro neozýval a byla to prostě pohodička. Dokonce jsem se dostala nahoru do hor - lanovkou na Kanin. Jen jsem si tam u lanovky sedla a dál jsem se nedostala - prostě jsem chcípák. Pak jsem ještě zvládla dvouhodinovou vycházku kolem vodopádu a další den skoro deset kiláčků podél Soče. Sportovec každým coulem. A pak s to stalo - odjeli jsme do Chorvatska. Vedro, vedro a hrůza. Ve vodě to ušlo, ale jinak mi bylo furt zle. Dvě noci ve stanu a hurá do apartmánu. Tam jsem prospala dva dny v kuse. Teda byly u toho dva auto výlety - oba jsem málem prozvracela. A to jsem každý ráno zodpovědně baštila jeden čokopiškot, než jsem se vůbec hnula ( bez něj bych nedošla asi ani do sprchy). Vše marno - zle z hladu, zle z jídla, zle z jízdy autem, zle když ležím. Jen v moři bylo dobře - když to se mnou moc nehoupalo. Cesta domů jakžtakž ušla, v Jeseníkách bylo chladnějc. Ale i tak nic moc. A do toho všeho absolutní nechuť cokoli....ležet se mi nechtělo, sedět se mi nechtělo, na procházku se mi nechtělo, jíst se mi nechtělo. Víkend byl snad nejhorší.... A najednou, v úterý ráno - nevzala jsem si čokopiškot a nic....vlastně celej den skoro nic. Sem tam jsem si decentně říhla, ale to bylo všechno. Klid, pohodička. Dokonce mě přepadla i aktivní nálada - doma jsem po letech uklidila, vytřela a vyrazila na nákupy. A tohle mi vydrželo dva týdny. Vlastně přesně do konce toho třetího měsíce.