První měsíc

tak jak to bylo? a jak to je?

Asi bych si měla začít zapisovat, jak se mnou Uzlík pěkně cvičí. Zjisitla jsem, že holky na drbárně si vedou deníček o tom, kde je kdy dloublo, co vyzvracely a kolik toho naspaly. Já si vedu deníček o tom, jak stěhuju nábytek a uždibuju kytky. Musím s tím něco udělat. První dva týdny vynechám, páč to vlastně Uzlík ještě nebyl a konala se jen výrobní gymnastika spojená s každoranním měřením teploty. Takže vlastně přesně vím, kdy gymnastika krom véééélice příjemných pocitů přinesla i kýžený výsledek. A pak to začíná - nejdřív špatný tlak připisovaný počasí, následně nevysvětlitelná šílená žízeň ( ehm, to jsme tři dny po početí) a pátý den výskok teploty do nebeských výšin, připisovaný nedávnému promoknutí v ZOO a láhvi vína z předchozího večera (ta žízeň byla vážně děsivá - vypila jsem víc jak sedmičku vína a k tomu asi dva litry matonky). Za týden pak nic moc žaludek a večer místo spaní sledování dost nepříjemnýho dloubání v břiše a zároveň vrtání červíčka v hlavě - že by to vyšlo? A pak už jsem jen byla unavená, ze všeho otrávená, prostě nanicovatá a začala jsem s sledovat a sledovat a sledovat..... Teplota furt nahoře, dloubání v břiše pořád - jen chvíli divný a chvíli nepříjemně každoměsíčně známý. Tak babo raď. Chvíli mi přišlo, že mám větší prsa, chvíli mi přišlo, že jsou menší, chvíli jsem si myslela, že každou chvíli dorazí červená tetka. Tetka nedorazila. Když se nechystala dorazit ani druhej den ( to se zjistí podle teploty), vytáhla jsem těhotenskej test (po kolikátý už?) a pak už jsem jen zírala - byla tam, byla tam ta druhá čárka a dokonce jsem nemusela ani čekat. Byla tam hned.... Bob reagoval jako každej mužskej - "A to platí, když je takhle slabá?"