Druhý měsíc

tak to teprve začíná

Hm hm, já se na ty dvě čárky tak těšila a najednou..... najednou nic. Jsou tam. A co dál? Cíl splněn. Představa, že budu maminka - děsivá :) Těch starostí kolem, ta zodpovědnost, ten strach..... A začalo to hned - objednání k doktorovi až za dva týdny. Šmarjá, co když je to mimoděložní. Co když si to Uzlík rozmyslí a opustí nás? Co když to bolení bříška není v pořádku?....Za tři dny jsem nevydržela a doskotačila jsem do laboroky, kde jsem si zaplatila krevní test. Príma - hodnota hormonu vysoká, ale fakt to znamená, že je mimís tam kde má? a že se hodlá udržet? Za dva týdny, vlastně za týden od krevního testu, utz - uzlík je kde má bejt, ale zatím je pidimini a srdíčko tam není. Další kontrola za dva týdny..... další dva týdny nervů - bude tam srdíčko? Počítání mezníků - desátý den od vynechání menstruace, první dílčí výhra. Ultrazvuk v devátém týdnu - to srdíčko jsem obrečela ;) ( samozřejmě radostí) A do toho to v šestým týdnu začalo - zajimalo by mně, kdo to nazval ranní nevolnosti, když mě bylo zle ráno, v poledne, večer, kdykoli. Začalo to nenápadně - s pocitem hladu se objevila i nevolnost, při jídle se to uklidnilo a pak se to zase objevilo. Pak se radostně objevily vedra - to počasí, na který každej rok čekám, ve kterým se vyžívám a který považuju za jediný pořádný. Jenže ouha - žaludek dospěl k názoru, že vedro mu nesvědčí........ Ke všemu jsem ani jednou nezvracela, chodila jsem do rachoty a dělala, že tvořím hodnoty. Ve skutečnosti jsem civěla do monitoru a přemýšlela, jestli mám jístra radši frut a nebo vůbec. Baštila jsem lízátka proti nevolnosti a dumala, jestli sebou nešvihnu na zem. Paní doktorka měla radost - prej je to dobrý znamení.....