Střepy jsou štěstí?

Já mít trpaslíka, tak mi do rána vyroste. Aspoň že ti policajti byli milí....
Tak si to tak včera smažím po dálnici domů. Druhý den bez možnosti jet z práce šatlem, druhý den, kdy jsem více méně odkázaná na auto ( MHD nepočítám, to je otrava ;)))). Teda - tak si to tak smažím, předjíždím náklaďák a najednou rána jak z děla. Na střechu něco dopadlo. A jak na potvoru se to trefilo do střešního okna. Prostě kus ledu z náklaďáku mi vysklil celý okýnko nad hlavou. Se střepama na hlavě, na sedačce a vůbec po celým autě jsem zkusila náklaďák zastavit, ale zlvádla jsem jen zaparkovat na krajnici, vykulená zavolat Boba, poslechnout si instruktáž a zavolat policajty. Takže místo němčiny jsem půl hodiny čekala na policajty. 158ičkou jsem dovolala se do Prahy, pán dle popisu usoudil, že stojím ve středočeským, když přijeli středočeský, zjistili, že jsem dvěstě metrů za cedulí konec Středočeskýho, tudíž patřím do Prahy ... ale nakonec uznali, že se mi to stalo u nich a že napíšou, že u nich i stojím ;))))) Pak jsem hupala do servisu, tam sklo neměli, a celý okýnka snad už nedělaj, ale dali mi číslo na autosklo, pán přijel, zjistil, že správný sklo nemá a odvezl si mně i s autem k sobě do garáže. Takže teď se snad už pracuje na tom, abych zítra mohla do práce zase autíkem a nemusela mrznout v buse ;). No, a Bob teď má právnicko detektivní cvičení - najít náklaďák, kterej mi to provedl a vytáhnout platbu z jeho povinnýho ručení ;) A já mám jednu radu: když už se vám něco stane, dejte si bacha, ať to není na hranici krajů ;))))))