Němčina mi poskytuje spoustu netušených zážitků a odkrývá taje velkoměsta
No jo, fakt už to je víc jak tři roky, co nedělám v divadle, tudíž se po centru města pohybuju jen sporadicky. A i když jsem v divadle ještě dělala, nepotkala jsem tolik z ruchu velkoměsta, jako teď. Včera jsem byla líná dojít na večeřový salát až do KFC a hlady jsem zakotvila v Tescu na Národní, v takovým tom fast foodu dole. Pomoooooc, to byl opravdu debilní nápad - na otázku, jestli mají k salátu nějaký zálivky, mi bez optání na tácu přistál pytlík s bylinkovou (samej kopr - je div, že jsem to vůbec snědla), příbor si prej mám nabrat jinde. Tam jinde jsem se musela protlačit přes dva fakt nevonící rusky mluvící spoluobčany, potom jsem zasedla k malýmu špinavýmu stolečku a s nechutí jedla. Vedle na stole ležel celých deset minut tác, který někdo neodnesl a kolem se potulující obsluha ho zdařile ignorovala. Do toho tam smrděl zase nějaký obyvatel bez domova. Když k tomu připočtu ten hnusnej kopr, je div, že jsem to přežila ;) Další netušený zážitek mi skýtá MHD. Moje cesty do centra totiž zásadně začínají v pět na kraji Prahy, takže vlastně odjakživa jezdím proti proudu - zatímco v protisměru si lidi stojí na hlavách, já v klidu sedím. Návraty z divadla a jiných akcí potom probíhaly opravdu dost pozdě, takže žádný velký návaly se taky nekonaly, ač tuším že kolem půl jedenácté sí čék teda rozhodně nesedl. Ovšem, teď jezdím domů o půl osmé..... Někdy je skoro problém do vagonu nastoupit, o čtení knížky si můžu nechat zdát a chce to opravdu notnou dávku šikovnosti a průbojnosti, abych si na Můstku nebo na Florenci sedla ;) Konečně se cítím zase jako pražák ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat