Nějak mě nenapadlo, že mě to tak vezme. Dyť jsme byli jen kolegyně.
Fnewk, zamačkávám slzu, ale moc mi to nejde. Kolegyně v neděli odjíždí na rok do JARu a byla se teď rozloučit..... Já se s ní už loučila minulý pátek na příjemný pařbě, ve středu, když byla naposled v práci. A dneska... A dneska jsem to málem neustála. Už je to půl hodiny, co zmizela a já mám furt na krajíčku. Jediný, co mi zabránilo se rozbrečet bylo, že při loučení přežbletla a na moje "Budeš mi chybět" odpověděla "Já tobě taky"... Za této situace fakt brečet nejde :-)))) Nějak mi nedošlo, že jsme se za ty tři roky staly opravdu kamarádkama. Že je to momentálně vlastně moje nejlepší kamarádka a že mi fakt bude scházet. Že teď už nebudu mít komu povídat, jak moc mě včera naštval Bob, jak moc mě včera potěšilBob a jak se mi včera líbily u Bati botičky.... Uf, musím toho nechat, protože ani vzpomínka na ten řehot při loučení ty slzy už nezvládá zastavit.....
Žádné komentáře:
Okomentovat