(7.1.2006)Hory !!!! A dokonce Dračí!
Trošku jsem měla strach - na všech letácích, ve všech průvodcíchi i časopisech, všude byly náááádherný fotky Dračích hor. Neuvěřitelný scenérie, báječná zeleň, zajímavý tvary....Jenže Dračí hory jsou veliký a co když zrovna my jedem někam, kde to takový není? No, tak buď jsme se zrovna trefili do míst, kde všichni fotili, a nebo jsou ty hory tak nádherný všude....nedá se to moc popsat, takže až budeme počítač doma z lázní, tak sem něco prsknu....ale jen na naladění - ty hory jdou do výšky něco kolem 3000 m/n, ale vychází ze z výšky kolem tisíce. Jsou nádherně zelený a nahoře z nich lezou skály...všechny vrcholky hor jsou osekaný a do špičky tam není snad nic, takže když se na ty hory díváte, máte opravdu pocit, že to jsou zelený hřebeny kopců, na kterejch ležej obrovský zrzavý ještěrky, či draci. No, radši časem dodám tu fotku... Ráno jsme vcelku brzo opustili Durban, projeli ošklivým centrem, kde jsme minuli několik nádherných viktoriánských budov, na kraji minuli nádherný vily, kvůli mojí blbosti vynechali malebné údolí tisíce pahorků, minuli nejviktoriánštější měšto na světě ( kurnik, jméno to mělo šílený) a začali se blížit horám... A já, coby rodinná GPS, začala řešit problém, jak najdeme hotel, kterej už máme nejen objednanej, ale i zaplacenej....paní z informací, co nám ho objednávala, nám dala papírek se jménem a telefonem a popsala cestu, jenže ač v autoatlase několik hotelů bylo, tenhle jsme nenašli....Když už jsem pomalu vytáčela číslo hotelu, osvítil mně duch inteligence a hotel jsem našla !!!! Nechtějte vědět, jak ta paní napsala Mount aux Sources :-DDDD (ehm, tak doufám, že já to píšu dobře) A tak jsme našli hotel, zeptali se, jsme-li dobře, a protože na ubytování bylo brzo, vyrazili jsme do hor....pár kilometrů za hotelem jsme vjeli do chráněné oblasti, jako tradičně jsme vyplnili štos papírů, zaplatili vstup a vtrhli do turistického obchodu, kde se nám konečně podařilo koupit trošku slušnou turistickou mapu, když už na recepci hotelu měli jen mapičku turistických atrakcí a vyrazili jsme vzhůůůru ;) Chvíli jsme s Bobem koukali do mapy a pak jako cíl vybrali něco, co se jmenovalo policajtova helma. Vyrazili jsme z jednoho parkoviště, nejdřív pralesem, pak kolem spousty proteí ( to je jejich národní kytka, který je spousta druhů a který je tam všude plno), šíleným vedrem, mírně vzhůru. A pak jsme tu helmu uviděli ;) - byl to jeden skalní útvar vcelku kousek od nás. Takže HURÁÁÁÁ Jenže afričani mají takový zvyk vést většinu stezek jen mírně vzhůru, což je na jednu stranu moc fajn, ale na druhou stranu je to zase mnohem, ale mnohem delší, takže z plánované dvouhodinové vycházky byla skoro pětihodinuvá túra v šíleným vedru. K helmě jsme nakonec nedošli, protože se nějak odmítla přibližovat. Ale už jsme věděli, že to je opravdu, to , co jsme si mysleli, což mě naprosto uspokojilo :-) Ehm, nějak se mi tam z vedra porouchala GPS v hlavě a když jsem pak Bobovi ukazovala na mapě, jakej kus už jsme ušli a jakej kousek nám zbejvá, byla jsem pěkně, ale pěkně vedle...na to jsme přišli až za čas, když se Helma nepřibližovala a nepřibližovala, zatímco podle mého odhadu jsme tam už měli být tak třikrát :-)))) A pak jsme se vysadili v hotelu, který si hrál na staroanglický, jen bohužel posledních deset let do něj nikdo neinvestoval ani korunu, takže věci tam sice byly krásný, leč dost ošuntělý. Ale na dovolenou s dětma ideální - byl tam bazén, dva tenisový kurty, hřiště, na kterém lidi hráli cosi jako pétanque, ale s velikejma koulema, squash, šachovnice a nááááádhernej výhled na Amfiteátr - půlkruhovou dlouhou skalní stěnu, která vpravo začínala Sentinel peakem a na vlevo končila nevím čím. Prostě pohled, za který se platí...a že jsme platili. Pro Boba bylo největší atrakcí hotelu auto, stojící pod stříškou u vjezdu do hotelu....kdybyste mně zabili, tak nevím, co to bylo za auto, ale bylo to anglický, starý a krásný a mělo to hlásit - tady se rekreují kolonizátoři :-) Já jsem zase pokukovala po jedný černošský svatbě, co nám tam skákala po trávníku před okny pokoje a zkoumala jsem, co má kdo na sobě a jak jim to sluší a musela jsem usoudit, že my s Bobem jsme vypdali mnohem líp :-)))) Paní novomnaželka byla docela kus ( jako ostatně snad všechny černošky od dvaceti výš - ehm, když už nebyly tlustý, měly aspoň vcelku veliký, dozadu vypouklý zadeček), a byla navelčená do šatů samá krajka. Ženich bylv bílém čemsi, co asi bylo jejich tradiční oblečení - taková neforemná dlouhá košile se stojáčkem, a protože byl tintítko, v tomhle plavacím obleku vypadal ještě titěrnějc....ale oba se sttráááááášně krásně smáli a svorně se v tom vedru potili a celý to bylo mooooc dojemný :-) až jsem z toho usnula.... teda jen do večeře ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat