Hlavně nevystupovat
No, tak zase tak brzo jsme nevstávali. Těsně po půlnoci ryba nafasovala auto ( větší než jsme chtěli a v automatu místo manuálu) a pomalu vyrazila směr bydlení Afričanů s Afričanem na sedadle spolujezdce. Za A bych netrefila a za B bych asi jinak vjela vcelku brzo do protisměru ;) Ráno jsme dospali co jsme mohli, počkali, až vstane Afričan a ještě nám s něčím pomůže, nechali pozdravovat Afričanku a vyrazili jsme vstříc dobrodružství - na východ :-) Ehm, jen co Bob nastartoval, už jsme věděli, že ta Almera v automatu zase taková výhra není- takhle zničený auto po 25 000 km, to jsem ještě nezažila. No, asi to bude dost monotematický, protože jsme prostě jeli. Tuším, že to bylo víc jak 600 km. Bylo to nudný, sem tam město, či větší vesnice, u cesty spousta černochů mávajících na už tak přeplněný mikrobusy, který tam fungovali místo taxíků a autobusů. Občas se člověk nestíhal divit, kde se v tý pustině vzali - jakože ti lidi ;) Chtěli jsme si nakoupit, vyměnit Eura a .... nakonec jsme se báli vystoupit. Většinou jsme projížděli kolem velkých fabrik, kde v okolí stály šílený slumy plný černochů. Občas jsme minuli značku - TADY NEZASTAVUJTE... Teprve když jsme vejli do Kwazu-Natalu, pohled se trošku zlepšil - všude kolem byli roztroušený krásný kruhový chatrče se slaměnou střechou. Dokonce někde i rozestavěný.... A pak už jsme vjeli do národního parku Imfolozi-Hluhluwe, takže na safari. A protože jsme jeli vcelku pozdě, tak nás na naší patnáctikilometrový cestě zvířata nezajímaly. Zajímal nás jen kemp, kterej jsem z vypětí všech sil zvládla objednat z Prahy a s ještě větším vypětím sil jsem zvládla ho objednat. Teda jednu chvíli jsme málem nedojeli - to když Bob, coby řidič, měl pocit, že má halucinace ;) Začal mrkat, protíral si oči a vcelku vyděšeně zíral na žirafí hlavu, která vyrůstala ze silnice. A byla čím dál větší. Teda né hlava, ale krk byl delší a delší. Nakonec na ten kopeček vylezla celá žirafa :-) No, a pak následoval šok druhý, tentokrát nepříjemný. To když mi na recepci sdělili, že tam nemaj žádnou rezrvaci, ale že nás ubytujou, jen si to zaplatíme znova. A zítra zjistí, co se stalo......NO, né že bych byla cimprlik, ale už při placení mi osm a půl tisíce na dvě noci pro dva lidi přišlo hodně, takže platit to dvakrát, to se mi opravdu nechtělo. Jéjej, málem bych zapomněla na šok třetí. To jsme se takhle vraceli z večeře ( mimochodem naprosto výýýýýborný) a protože u naší chatky byla tma a schody, chytla jsem se zábradlí....No, a pak už jsem jenom křičela, omdlívala a máchala rukou. Bob ze mně asi tři minuty nemohl dostat, co se stalo.....Já to taky asi půl minuty nevěděla, než jsem uviděla tu obrovskou žábu skákat pryč do křoví. Teprve pak mi došlo, co bylo to slizký, co se mi vysmeklo z pod tlapky. Uá, ještě ráno jsem sledovala, jestli se mi ta ruka nechstá upadnout ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat