(4.1.2006) Továrna na potápěče
Tak honem honem zabalit, (zjistit, že rezervace na moje jméno byla provednená, ale nedorazili peníze, tak jí zrušili), posledních pár kilometrů na safari ( to byste netušili, jak je úžasný nevidět stádo slonů .....jen jsme věděli, že za tím křovím jsou a občas jsme zahlídli šedivý fleky), ven z parku a vzhůru na k oceánu. Průvodce říkal, že musíme vidět St. Lucia wetland park. Ryba i Bob si řekli, že na park kašlou ( z toho titulu jsme holt přišli o hrochy) a vyrazili jsme do Sodwany, konkrétně teda na Sodwana Bay, protože jsem se dočetla, že se tam dá bájo potápět, je tam njjižnější korálový útes na světě a prostě je tam krásně.... No, a utrpěla jsem těžký šok. Teda začátek byl vcelku příjemný - začali jsme projíždět městečkama, kde sice bílé vidět bylo málo, leč obchody byly čisté a prostě čék se nebál vytoupit. Pak jsme vyrazili směr pláž a kempy a protože hlavní kemp měl plno, přesvědčila jsem Boba, že z dalších dvou možností zkusíme kemp Coral Divers, neb průvodce psal, že je tam všechno připravený pro potápěče a já se potopit chtěla.... A pak to vypuklo - dostali jsme ošklivou, špinavou, zasmrádlou chatku, kde mi asi hodinu trvalo, než mi došlo, že to hnusný a špinavý na postelích je povlečení. Moskytiéra nepoznala čerstvej vzduch aspoň dva roky a prostě to byl humus ( ač jsem otočila prostěradla, vyklepala písek, přesto jsem si netroufla vlézt pod deku a celou noc jsem strávila v pyžamu a v ponožkách na ručníku) Další šok byli všude se potulující turisti, nejvíc němci, v napůl nebo úplně oblečených neoprénech, což při teplotě kolem 40°C a pláži dva kilometry daleko nemůže svědčit o ničem jiným, než o slabém duchu nositele. Letmým pohledem na nabízené služby, na lidi kolem a na celé prostředí (ač chatka byla hnusná, kemp se snažil být honosný) Bob zavelel: "Jdeme teď na pláž, na potápění zítra kašlem, brzo ráno mizíme !" Na pláži mě čekal další šok - auta. Všude na pláži byla auta. Některá stála u dek opalujících se, ale většina z nich přivážela či odvážela lodě.... a to byl další šok - ještě nikdy jsem neviděla spouštění a vytáhování lodi na písečný pláži. Je to docela zážitek a majitelé motoráků to mají dost v paži, protože zcela zřejmě musí takhle nacvičovat každý den neb není kde kotvit. Lodě byly buď rybářský - teda né se sítěma, ale pro sportovní rybáře, takže byly ověšené pruty všech možných velikostí, a nebo potápěčské - to byly většinou nafukovací čluny se dvěma echt silnejma motorama. Krásně jsme se pekli na slunci, koupali se ve vyhřátém oceánu (skoro bych řekla, že 28 ta voda měla), pozorovali vytahování člunů a nakonec jsme našli dive bázi, která Boba neurážela, ba dokonce ho zaujala a tak jsme se nakonec dohodli, že se s nima druhý den potopíme. Večer jsme si zajeli do nedalekého městečka vyzkoušet neoprény a ostatní záležitosti, dohodli podrobnosti ponoru s tím, že čas nám do půlnoci někdo zavolá a začali jsme se těšit, i když já trošku z obavou, že zatímco pro mně to bude vlastně první ponor po kurzu, bude to pro Boba jen rutina a že to dělá jen pro mě...... Jo, večeře byla kupodivu fajn, odchod do smradlavý chatky jsme odložili jednou lahví bílýho a pak jsem zalehla s mobilem u ruky, abych nedostala šok, až budou volat kvůli ponoru.....
Žádné komentáře:
Okomentovat