Co den, to šok. Někdy i dva....
Šok první - pošta: V pondělí jsem si na netu objednala nějaké serepetičky, dvě hodiny po objednávce následoval telefon, že se jim to nezdá, jestli jsem se nespletla zakončený větou "Tak já to posílám". V úterý na mě ze schránky vypadlo oznámení o doručení zásilky. Málem jsem si sedla......ufff, nevíte, co se poště stalo? Šok druhý - sníh : už cestou z práce jsem byla celá nervózní, večerní cesta do nedalekého obchoďáku na kafe se španělskou kamarádkou mi přišla jak z blbýho filmu (semišový boty do chumelenice si může vzít jen debil a ryba), ještě že jsem měla kulicha..... No, a ráno jsem to málem nerozdejchala u auta. Mělo mi bejt jasný, že když jsem v úterý nasedla do auta a nemusela jsem škrábat okna, je to jen ticho před bouří.....pět čísel sněhu na autě je na mě moc, v první řadě nemám autě smetáček, v druhý řadě jsem líná dojít dvě patra zpátky pro ten domácí, takže jsem poskakovala se škrabkou, házela si sníh na kabát, klela jsem a těšila se na léto. Jediná výhoda tohodle poskakování je, že se zahřejete a ještě pak nastoupíte do vyhřátýho auta, protože za těch patnáct minut vrčení už topení ví, co má dělat. Tím výhody sněhu skončily a následovala škola jízdy na různých sněhových površích - od mokrého ujetého na dálnici, přes různě vysoké ujeté vrstvy až k skoro neporušenýmu sněhu u nás na parkovišti. Abych řekla pravdu, dovedu si představit spoustu příjemnějších způsobů projíždění zatáček než lehkým smykem při rychlostí 5 km/h....... Sněhu, sněhu, vypadni na hory !!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat